1 2 3 4 5

Deštivý víkend na Králickém Sněžníku

Nápad vyrazit na Králický Sněžník, naše třetí nejvyšší pohoří, vznikl celkem spontánně. A protože jsem měl už z dřívějška tip na ubytování, jeho zajištění bylo otázkou jednoho krátkého tele hovoru, který proběhl dva dny před plánovaným odjezdem. Horská dřevěnice z roku 1928 se nachází ve výšce cca 900 m.n.m. nad osadou Stříbrnice.

V ceně noclehu na chatě Návrší byla dokonce i snídaně, hlavním plusem pro nás bylo, že jsme s sebou mohli vzít i našeho kapesního trhače - fenku jorkšírského teriéra Betynku.

Cestou tam jsme různě v polích, ale ještě i na několika hnízdech zastihli čápy bílé. V dlouhé koloně na obchvatu Olomouce jsme bohužel měli dostatek času pozorovat různé druhy dravců včetně včelojedů lesních a motáků pochopů. Čerstvě podiskované pole nedaleko kruháče na výpadobce směr Mohelnice kontrolovala rodinka krkavců velkých, ještě víc potěšilo hejno nejméně 150 kavek obecných, které operovalo přímo kolem kruhového objezdu.

To bylo poslední pozorování ptáků tzv. na pohodu. Tady totiž začalo pršet a pršelo různě intenzívně celý víkend až do našeho odjezdu v neděli odpoledne.

V sobotu jsme z chaty podnikli výšlap na vrchol Králického Sněžníku a k prameni Moravy. Tlak, teplota i rosný bod odpovídaly spíš počátku března, než vrcholícímu létu. Jenom stěží jsem pod deštníkem nebo v pláštěnce registroval cestou tam i zpět běžné horské druhy jako hýla obecného, čížka lesního, křivku obecnou, ořešníka kropenatého a několik druhů sýkor. Musím dodat, že značnou část ptáků jsem v hustém oparu nebo mlze pouze slyšel.

V polohách na hranici lesa už jsem zjistil několik pěnkav obecných, vábící budníčky menší a několikrát přelétlo hejnko křivek obecných. Ve starých mohutných smrcích nebo jejich torzech byly běžné stopy činnosti datla černého. Ten nakonec přelétl nad našimi hlavami poblíž chaty horské služby.

V tom opravdu chladném a nepříjemně deštivém počasí jsem ani neměl moc chuť na nějaký birdwatching. Trochu krve do žil vlilo pozorování bělořita šedého na planině poblíž "slůněte" a chvíli poté, cestou k prameni Moravy, krátké pozorování 5 lindušek horských. Králický Sněžník je v současnosti jednou z několika lokalit v České republice, kde se tento druh vyskytuje a nepravidelně hnízdí. I toto hejnko podle chování jeho členů byla nejspíš rodinka - pár se vzletnými mláďaty.

Závěrečný výšlap na vrchol byl spíš jen nutnou formalitou a povinností. Žádná panoramata, žádné rozhledy - jenom mlha šeď, mlha šeď.

Promoklí, prochladlí a utrmácení jsme se v pozdním odpoledni dotrmáceli zpátky na chatu. Horký čaj s "přísadou" a hrnek poctivé zelňačky trochu zvedly náladu.

V neděli jsem navštívili několik míst v okolí Starého Města, Hanušovic a Králíků. Kolem říčky Moravy byly běžní konipasi horští a i uvnitř osad jsem pozoroval skorce vodní. Z dravců to byla jenom káně lesní, která se čas od času vynořila nad klenbou lesa. I tady v podhůří například v Červené Vodě nebo v Libivé ještě zůstávají poslední čápi bílí na rodných hnízdech, nebo loví něco k snědku v polích a lukách poblíž nich.

Když jsme pozdě odpoledne vyjeli z hor a vkročili do nekonečných rovin žírné Hané, obloha se protrhala téměř až do azurova. S hřebenem Jeseníků po levé ruce jsme se za Olomoucí opět vnořili do nekonečných dálničních kolon a pomalu se šinuli na jih. Stejně jasko vlaštovky a jiřičky, které ve velkých hejnech nízkým letem pročesávaly vzdušný prostor nad nekonečnými plochami strnišť.

Ale co, nakonec jsme se shodli, že i přes nepřízeň počasí, ten upršený výlet stál za to. 

Fotografie k článku



Přidat komentář:
Vaše jméno
Kontrolní otázka: napište, jaký je aktuálně rok