1 2 3 4 5

Husa běločelá SG5

Jedním z důvodů proč u nás - uprostřed malinké Evropy - člověk propadne pozorování a sledování hus v zimních měsících je, že čas od času se mu podaří odečet některé z těch severských hus.

Pokud má ještě větší tak například díky stránkám www.geese.org získá obratem ruky celý životopis pozorované husy. Tedy pokud už je její CV zaneseno v databázi.

Ještě větší luck pozorovatel má pokud se jedná o ptáka značeného (límcovaného) přímo na hnízdišti. Ono se jich totiž většina označí na místech zimování v Evropě, především v Holandsku a Německu. To si potom po zadání souřadnic do www.googlemaps.com a dohledání té neskutečné štreky uvědomí, že celá ta slavná Evropa je skutečně takovým západním poloostrovem Asie.

Husa běločelá s krčním límcem nesoucím kód SG5 - jejíž výpis přikládám, se momentálně zdržuje spolu s dalšími nejméně třiceti tisíci, ale možná až padesáti tisíci (!!) husami v okolí Pohořelic.

Přesnou trasu přesunu z ruské tundry v Archangelské oblasti lze jenom odhadovat. Je možné, že ptáci táhnou severním obloukem norským pobřežím nebo taky možná přímější cestou přes Baltské moře. S velkou pravděpodobností napřed na pobřeží Severního moře na pomezí Holandska a Německa a potom v rámci zimních přesunů a pomalého návratu k domovu se posunují evropským kontinentem přes naše území. Tuto domněnku potvrzují odečty hus zde značených v listopadu/prosinci a následně v lednu/únoru kontrolovaných u nás.

Ať je to jak chce, faktem je, že z hnízdiště na ostrově Kolgujev k nám na rybník u Nové Vsi to má (kdyby letěla přímo) vzdušnou čarou (bez zakřivení) přibližně 2850 kilometrů. Klobouk dolů před takovým výkonem.

Fotografie k článku



Přidat komentář:
Vaše jméno
Kontrolní otázka: napište, jaký je aktuálně rok