1 2 3 4 5

Je toho moc a nedá se to stíhat

Tak nějak bych popsal kalup a dění v posledních několika dnech. Jaro vyrazilo vrata a valí se k nám, navzdory ranním mrazíkům, plnou silou. Pozorování a zážítků je tolik, že mi dochází síly a chvílemi i elán abych sem vkládal jednu ptákovinu za druhou. Situace na oblíbených lokalitách se mění den ode dne nebo naopak někteří ptáci setrvávají na jednom fleku delší dobu. K radosti místních pozorovatelů, kteří až na rekonvalescenty typu F.K., vyvíjí nadlidské nasazení a aktivitu.

Odměnou jsou jim brzká pozorování, první pozorování - přílety, odečty starých známých kroužkovanců anebo pozorování úspěšných lovů nebo sledování ptačích techtlů a mechtlů. Taky hlasové projevy teď v době námluv a toků dávají občas zabrat a to máme hlavní přílet dálkových migrantů teprve před sebou.

Však se taky poměrně často ještě potkáváme s opozdilci z řad severských hostů, Ono je vlastně těžké určit, jestli jsou to ještě zimní hosté nebo už tahouni odněkud z jižnějí položených oblastí. 

Potěší samosebou kromě pecek typu lindušek horských nebo racků černohlavých či extra brzkého výskytu jespáka obecného nebo tenkozobce opačného. Hezká jsou ale i setkání s běžnými druhy jako jsou holubi hřivnáči, straky obecné nebo husy velké. U nich je vždycky radostné setkání s dobře známými (límcovkami" - obzvlášť, když se některé z nich objeví po dlouhé době a vrací se na rodné rybníky odněkud ze tředního Polska nebo až z Rujany na severu Německa.

Na rybnících zdá se, se usazují zatím nenápadně velice nápadné husice nilské. Ale o tomto vrubozobém "exotovi" v některém z příštích článků.  

Fotografie k článku



Přidat komentář:
Vaše jméno
Kontrolní otázka: napište, jaký je aktuálně rok