1 2 3 4 5

Kiskunsagi Nemzeti Park

Tak tento veleznámý národní park nacházející se jižně od Budapešti jsme navštívili během svatováclavského prodlouženého víkendu. V již tradiční sestavě jsme ve slunečném čtvrtečním odpoledni vyrazili kýho výra s veteránem pažoutem na asi 360 km dlouhou cestu na jihovýchod. Ještě předtím Ondrovi cosi upadlo během vytahovaní šnuptychlu z kapsy kraťasů. Pak něco žbluňklo v kanálu, u kterého jsem zaparkoval no a protože ten kanál smrděl jak bolavá noha, tak jsme se radši sbalili a jeli. Autíčko šlapalo jak švýcarské hodinky až po obchvat maďarské metropole. Vynikající mezičasy vzaly za své během asi hodinu a půl trvající zácpy, kvůli stavebním pracem na silnici, pažoutek se nepřehřál - ani nevyvřel, no super. Na ubytko do obce Aszot jsme dorazili potmě. Ale Tomáš je velezkušený navigátor, takže jsme velmi starý domek na úplném konci obce  našli hned napoprvé.

Národní park je specifický tím, že je rozčleněný do několika od sebe izolovaných území. Z hlediska biotopů a pohledem krajináře, je mnohem pestřejší než například NP Hortobagy. Kromě alkalických jezer, kanálů a rybníků, zde najdeme v mnohem větší míře lesní porosty a písečné plochy a duny to vše smíchané s pastvinami a obdělávanými poli.

Nejlepší dobou pro návštěvu této oblasti je jaro a probíhající hnízdní období. Toho jsme si byli vědomi. Chtěli jsme ale území poznat i v jeho slabší roční době. Bohužel díky letošnímu extrímně suchému létu byla všechna "jezera" bez vody - téměř kompletně vyschlá. Kde přeci jenom zústalo trochu vody, tam tyto plochy byly tolik vzdálené od stezek a chodníků, že pozorování kolih, břehoušů nebo jiných bahňáků bylo velice iluzorní. Neklesali jsme na mysli a s o to větší chutí jsme fotili všechnu tu drobotinum která kolem nás poletovala, běhala a plazila se.

Nakonec i díky návštěvě jedné místní rybniční soustavy jsme za ty tři dny nakoukali 89 druhů ptáků. No po pravdě nic moc. Každopádně viděli jsme dropy velké ( viz peříčko na úvod), viděli jsme orly královské i orly mořské, slíďáky tatarské, saranče uherské, vážky, žluťásky, kudlanky, bělopáska etc etc.

Velkým zážitkem byly tři po sobě jdoucí kulturní večúrky, během kterých se kromě zpěvu a tance, také něco málo vypilo. Především byly ale položeny základní body a teze naší další výpravy za ptáky. Šalom.

Fotografie k článku



Přidat komentář:
Vaše jméno
Kontrolní otázka: napište, jaký je aktuálně rok

Komentáře:

Karlik l 12.10.2018 10:37

Nazdar Jerzy, však to na rovinu přiznávám, ptáků jsme moc ve stepích neměli a kolem vody jakbysmet. Ještě že aspoň na sedélku je živo až až :-)

Sviečka Jiří l 09.10.2018 16:26

Ahoj Karle ..hezké fotky ale tito ptice velice neznám J. cha ha