1 2 3 4 5

Klaunovo velmi pozdní odpoledne

Dopoledne jsem pořešil několik milých i nemilých povinností, provedl pár drobností. K obědu jsme se synkem popřáli našim ženám k jejich tradičnímu svátku. Pugétek a hubanec a kafíčko. Konečně žena velí k odjezdu, bere a děti a vyráží směr skoro horská chata ve Chřibech. Já jedu směrem opačným - do bažin.

Je pozdní odpoledne a v okolí Písečného rybníka u Milotic si připadám jako klaun. V odrbaných hnědých kalhotách a botech, zbytek svršků jednotně zelených, jak se sluší a patří při výšlapu do divočiny, jsem jako exot mezi ostatními nejméně dvaceti lidmi, kteří si vybrali stejný cíl svých výletů.Jejich jedovatě křiklavé červené nebo žluté bundy anebo kalhoty svítí do dálky několika verst. I se svými čtyřnohými miláčky se snaží dostat do všech možných zákoutí. Mám chuť se otočit a zmizet odsud.

Ptáci na vodě se drží v uctivé vzdálenosti do té doby, než jedna z turistek pustí na volno svého bernského salašnického. To už, dávno po husách, nevydrží ani jinak otrkaní poláci velcí a na chvíli se zvedají nad rybník. Lysky černé i početná skupinka zrzohlávek se na cpou mezi ostrůvky. Potápky malé přebíhají rybník na jeho druhou, klidnější stranu. Volavky na stromech na ostrůvku nervózně přešlapují, mají vážný důvod neodlétnout

Nakonec rybník v tichosti obejdu, většina téměř čtyřiceti hus je v přilehlých polích, labutě se schovaly zcela v zadní části horního rybníka, na tom už se soustředilo i téměř osmdesát poláků velkých. V blízkosti vody se tak pohybují jen drobní pěvci. Kromě prvních červenek, se mi podaří jakež takež vyfotit i nesměle zpívajícího budníčka menšího. V luční rákosině se drží skupinka strnadů rákosních. Všude kolem protahují jednotlivě sojky a nakonec od lesa přelétne zcela tiše i krkavec. Mezi tokajícími káněmi lesními se v zorném úhlu triedru třepetají skřivani polní.

Dost otrávený se přesunuju jinam. Slunce už je dost nízko a tak na konci dne jenom u Dubňan nacházím na ozimu hejno nejméně 500 hus běločelých. Když vzlétnou vidím, že zakrývaly smíšené hejno špačků a čejek. Dva holubi hřivnáči, jakoby se vraceli z flámu letí na jih, úplně opačným směrem, než by se dalo očekávat. 

Na břehu Kyjovky i tady, stejně jako během týdne u Hodonína a Mutěnic, nacházím zastřeleného kormorána velkého. Tady ten, narozdíl od těch u rybníků, nemá odštíplou horní čelist - čestnější smrt, stejně smutný hrdina lovec. Ten pohled jakoby jen orámoval to celé melancholické odpoledne.

Na toto krasosmutnění nejvíc mě pasuje verš od Miloše Koelbla:

" Cizí slzy nerozpustí kámen ale až se kámen rozpláče sám "

Fotografie k článku



Přidat komentář:
Vaše jméno
Kontrolní otázka: napište, jaký je aktuálně rok