1 2 3 4 5

Kolem dokola Pálavy aneb jak vítr zvítězil

S Tomem a Alešem v roli řidiče. Ráno slunečno a příjemno s hebkým větříkem. Všude kolem nás spousta dravců. Hned během první zastávky u Nových Mlýnů nalétli od Křivého jezera čtyři mladí orli mořští. O chviličku později je (?) nacházíme sedět na poli přímo pod hrází dolní nádrže. O něco se tam za doprovodu několika šedivek handrkují. V pozadí nad nádrží se ale zjevují a zase mizí další orlani. Začíná to vesele. Následuje krátká zastávka v zálivu pod jacht klubem - nalézáme něco lysek, dvě potápky černokrké a skupinku volavek bílých. Sluníčko svítí, vítr je neznatelný a nebe je azurově modré. Such a perfect day.

Jak už bylo psáno jindy a jinde - silnice z Pavlova do Věstonic už asi v provozu nezažiju. Takže směr Perná s mezipřistáním v lomu u Klentnice. Čekání na zimního motýlka - zedníčka skalního - bylo tentokrát marné. Ale poslal místo sebe náhradu v podobě poštolky obecné,káně lesní, krahujce obecného, orla mořského a orla královského. Poslední jmenovaní byli skutečně hezky nablízko, protože bojovali se silným protivětrem, který najednou začal ovívat svahy nad lomem. Po necelé hodině to balíme a pokračujeme k propusti u Mušovského ostrova kostelního. Dnešní parkování bylo dost krkolomné, ale brilantní myšovitý manévr byl důkazem Aldova skvělého řidičského umu.

Jen co jsme tu kličku protisměrnou s Tomem vydýchali, už jsme čučeli do stovek až tisícovek vodních ptáků. Zřejmě kvůli orlům a taky větru se většina z nich držela v závětří podél břehů. Brzy nacházíme dva červené límce na krcích hus velkých. Drží se spolu, ale podřimování a pohupování ve vlnách a velká vzdálenost nám neumožní zjistit víc než, že jedna z nich nese kód s číslicí 2. Mírné zklamání vzápětí nahrazuje radostné výsknutí po nálezu límcované běločelky se světle zeleným kroužkem a nadějně čitelným kódem. Zatímco s Alešem fotíme přeletující vodní drůbež - všechny ty potápěče, brodiče, plavače a brouzdače,  tak Tom zatím především díky vynikajícímu Vortexu, odečítá značku té světlezelené husy. Jeho oslavný taneček se nedá popsat slovy a verbální projevy už vůbec ne. Hned na místě zjišťuje, že tento pták asi pochází z německého projektu.

Zajížďka k propustku u Brodu nad Dyjí byla víceméně zbytečná. Ptáků tu bylo pomálu a běžné druhy. Ani rozšířené koryto Dyje směrem k Drnholci nebylo nijak živé, na dálku vidíme nějaké labutě velké, volavky spolu s několika kormorány. Jiné to tu určitě bude, až nádrže pokryje led. Stejně jsem s početností ptic dopadli na rybníku u Nové Vsi - ten byl pro změnu téměř celý zamrzlý. Na ledě čelem proti už silnému větru sedí nádherní dospělí orlani. Deatilně si je zpoza dlouhé hromady dříví u místních domků prohlížíme. Oba jsou nádherně světlí, se žlutými zobany a bílými ocasy a oba jsou kroužkovaní. Stejně jako byla značná část dnes pozorovaných orlanů. Jenže na odečet musí být člověk sakra blízko a ještě mít kliku, že kroužky nebudou schované v opeření.

Fučí o sto šest a tak jen opět projíždíme hlavní hráz Brno-Mikulov a šupajdíme k Dolním Věstonicím. Sluníčko se schovává za opar a jakousi divnou difúzní mrákotu, světlo na nějaké focení se zjevuje čím dál tím vzácněji. Procházíme kus hráze od vrat směrem k stěně věků. Nacházíme s obtížemi všechny současné místní špeky - potápku žlutorohou, morčáky bílé a samce poláka malého. Odhadneme množství ptáků na dolní nádrži - hlavně nejpočetnějších kachen poláků velkých a chocholaček. Potěší celkem velká skupina hoholů severních a další várka orlů mořských. Jednoho z nich nekompromisně prohnalo hejno havranů a kavek, kterému se připletl do cesty.

Zkoušíme ještě mrknout na sněhule, ale jsme zmrzlí a profouklí na kost a moc chuti a elánu už nemáme.

Jen co odbočíme v obci vpravo - v ulici na chodníku se cosi děje. Taková trma vrma nečitelná a ejhle ona to samice krahujce duzní a šlape po hrdličce zahradní. Dopřává si kousky masa z hřbetu a měkkozobec už to vzdal a vyměkl. Připadá mi to jako takový zvláštní obskurní tanec. Pořizujeme dokumentační fotky tohoto pozdního nedělního oběda.

Když u čerpačky vystrčím hlavu nad hranu hráze, vítr mi obrátí oční víčka naruby a to je špatné znamení. Vylezeme nahoru, rackové unášení vichrem nás míjí o decimetry a vlny na hladině dosahují magické půlmetrové výšky. Tvrdě doráží na betonové schody.  Uděláme pár dramatických momentek do deníčku a balíme to. V takovém děsu hledat nějakou severskou drobotinu se nám vůbec nezdá jako dobrý nápad. Takže ani dnes nenafotím tisíc snímků, což je běžné množství Mildy Pavláčka, ani nezřím sněhulky (maximálně ty doma ve skříni) jak si ladně protahují brčka.

V Hustopeckách dáme na Šelce dobré kafčo, automat žádá jen drobné a žádné řečičky. Nedávno jsem totiž někde četl, že Angličani jsou tolik tolerantní - že si neobjednávají "černou" kávu, ale zásadně žádají "kávu bez mléka". No a Aleš se naučil, že je dobré pod chrlič nápoje strčit kelímek.

 

 

Fotografie k článku



Přidat komentář:
Vaše jméno
Kontrolní otázka: napište, jaký je aktuálně rok