1 2 3 4 5

Kvakoš noční v době denní

Ze Žižkova (moravského) tudíž ne přes Holešovice, ale Prušánky jsem se vydal k místní rozhledně. K ocelové dominantě s hezkým výhledem, jsem přijel přes vyhlášenou sklepní nebo sklípkovou republiku. Moc sklípkanů se tu nezdržovalo, byli buď na obědě anebo sbírali rané nebo jak říkáme skoré odrůdy na burčák. On se totiž burčák dá dělat i z vinných hroznů.

Po krátké čumendě z trubkového monstra jsem pokračoval na sever, přes Potvorovy (Starý a Nový Poddvorov) a Dolní Bojanovice do Mutěnic. Tam určitě bude trochu stínu a vláhy. Ale ouha na běžně přeplněném Třetím Zbrodu je mrtvo a ticho. Ostrov i hladina rybníka jsou vymetené, doslova. Ani pírko.

Ale už sousední rybník U vrby naznačuje, že to nebude tak zlé. Na hladině plove nejméně 60 labutí velkých, desítky jedinců několika běžných druhů kachen. Malé rybníky to jest Výtažníky i Josef s Hejdovským poskytují azyl stále stejné komandě - jsou zde stovky lysek černých, desítky potápek roháčů a jednotlivé labutě, potápky malé a třeba slípky zelenonohé. Nad hlavou mi přeletí velký dravec a mizí za korunami stromů - poizději jej nycházím. Je to zřejmě samice (téměř dospělá resp. vybarvená) orla mořského a sedí na svém oblíbeném konári. Je zřejmě nažraná - sytá a ptáci pod ní to nejspíš ví a proto jsou v pohodě a klidu.

Rybník přeletuje dospělý kvakoš noční a k severu přeletuje čáp bílý. Další kvakoše a je jich celkem šest  nebo sedm nacházím v jižním rohu Srálkovského rybníku. Parááda říkám si a netuším, že tím moje setkání s nimi zdaleka nekončí. O chvilku později totiž narazím na ještě větší skupinu této krásné volavky.

Je velikosti malé slepice, mladí ptáci jsou hnědo zeleně zbarvení a žíhaní a dospělí ptáci jsou elegáni každým coulem - šedo modro černí většinou zadumaní frajeři. Většinou sedí na větvi nízko nad vodou anebo na nějakém klacku nebo pahýlu trčícím z vody a plně se soustředí v mírném předklohnu na lov rybek a jiné drobotiny. Právě díky jejich zaujatosti lovem se mě daří pořídit i celkem obstojné snímky.

Ale ne, nebudu skromný - dnes jsem si dokázal, že jsem mistr v přískocích, plížení a dokonalém splynutí s okolním terénem. Už se v tom začínám ztrácet. Stejně jako mladá volavka červená, která se na břehu chovala jako že není vidět, přitom byla ta zrzka v tom zeleném okolí jak pěst na oko. Odlétla o kus dál. Usedla do koruny suché vrby. V ní mezi suchými větvemi, naopak byla velice nenápadná a se svým okolím hnědými větvemi splývala.

Staří kvakoši odlétli jinam a zůstali mlaďoši, kteří se mezi sebou různě hašteřili a štípali, postupně vyletovali z příbřežních porostů a usedali do korun nízkých vrb. Místo jsem opatrně opustil.

Byla to taková pohádky, a jak končí pohádky ? No přece: "A jestli neumřeli, tak tam loví rybky dodnes."

Nakonec ještě jeden neobvyklý zážitek mě čekal před Mistřínem. Ve vysokém strništi a na záhumenkách poblíž místní ČOV se živilo hejno několika tisíc špačků obecných.

Kružítkovali půdu a obraceli listí, doslova se vpíjeli  do vyšší trávy - z vrchu posádů - hromádek slámy je pozorovaly hrdličky zahradní a holubi hřivnáči. Z drátů elektrického vedení ten mumraj kontroloval ťuhýk šedý a opodál dvě hrdličky divoké, vrkající jak holoubci.

 

Fotografie k článku



Přidat komentář:
Vaše jméno
Kontrolní otázka: napište, jaký je aktuálně rok