1 2 3 4 5

Mutěnické vítání ptačího zpěvu trochu jinak

Již předem jsem si na sobotu naplánoval účast na vítání ptačího zpěvu v Mutěnicích. Překvapivý a neplánovaný příjezd zahraničního přítele na tom nic nezměnil. Jen jsem průběh akce z mého pohledu mírně upravil.

Zúčastnili jsme se pouze úvodu podujatia, které bravurně uvedl její organizátor Ondra Ryška a výtečně doplnil ukázkou kroužkování odchycených ptáků kolega Vašek Jelínek. Obzvlášť prezentace pisíka obecného sklidila mezi přítomnými zasloužený obdiv. Lidí se sjelo mnoho, z různých koutů Moravy.

Nejpodstatnější bylo. že se během dopoledne držel na uzdě předpovídaný déšť, občas mírně sprchlo anebo příjemeně mrholilo, což jenom stimulovalo ptáky k tomu, aby ONI NÁS vítali svým zpěvem.

Prostě "pretty shower", jak tvrdil kolega Daniel, kdo jiný by měl vědět o různých druzích dešťů víc, a to ještě netušil, že se po obědě vyčasí docela a bude téměř polojasno. Od velké skupiny jsme se trhli a rybníky prozkoumali separé, trochu nevychovanci, ale ....

Hned na úvod výšlapu odečet plastového kroužku na noze čápa černého, který v klidu spolu s dalšími dvěma jedinci pochrupkával v proschlé koruně starého dubu. Téhož ptáka, zde začátkem dubna odhalil Tom Baldrián. Jeho životapis ve zkratce - čapíka kroužkovali jako mládě na hnízdě kdesi na Znojemsku v roce 2007, v srpnu 2008 jej odečetl David Horal u Rakvic. Potom dlouho dlouho nic, až letos; po téměř šesti letech, se objevil u Mutěnic. A vypadá, že se mu vede dobře.

Dan pomalu začíná bublat, jak anglický pudding - od lesa se ozývají obě žluny, nízko přeletuje datel černý, nad námi krouží čáp bílý a na vršku stromu sedí ťuhýk obecný, když se na konci magické 20-minutovky přesně nad námi z koruny mohutné vrby ozve žluva hajní, je mírně řečeno v transu. 

Naopak jej příliš nevzrušují (pochopitelně) husice liščí, ani pisily čáponohé, oba druhy hledají potravu na napouštěné Mlynářce. Dlouhonozí bahňáci hlasitým křikem reagují na každý přelet motáků pochopů. Vůbec celý den byl jaksi ve znamení dravců. A po velice blízkém luňáku červeném a nedospělém orlu mořském, bylo takovým zlatým hřebíčkem odpolední pozorování samice motáka pilicha. U nás v tuto roční dobu hodně nezvyklý výskyt, navíc téměř po roce na téměř stejném místě.

Nesmím zapomenout na vyplašení samice jestřába lesního vzadu za Jarohněvickým rybníkem, asi tento druh dravce byl příčinou několika poplachů v kolonii racků chechtavých na Třetím Zbrodě. V obrovské bílé vřavě se nám po chvíli daří najít dva páry racků černohlavých plus jednoho singla, který to letos asi opět zkouší ve smíšeném páru s rackem chechtavým. U obou druhů nic neobvyklého a relativně často zjišťovaná věc.

Jen tak od pasu, během sledování samečka moudivláčka lužního během stavby hnízda, párkrát cvaknu protahujícího racka bělohlavého. Pták se po chvíli vrací a přilétá mnohem blíž, než předtím. Samozřejmě, že až doma na PC zjišťuju na jeho levé noze velký žlutý plastový kroužek. Kód je na hraně čitelnosti, bohužel tím opačným směrem.

Již po několikáté slyšíme kromě žluvy hajní a hrdličky divoké i "chraplavé skřehotání" rákosníka velkého. Ptáci, s nimiž to ještě předevčírem vypadalo všelijak, dorazili během dvou dnů a jsou zpět na svých místech. To konec konců potvrdili i kolegové z biologického ústavu ČSAV v Brně, kteří tento druh na rybnících v Mutěnicích již mnoho let detailně zkoumají.

Po krátké pauze, "pivečku a gulášovce s pětima, ja" - v hospůdce v Jarohněvicích opouštíme místní akční ornitologickou skupinu a jedeme mimo rybníky, do sadů a okolních světlých a suchých lesů. Pilicha už jsem zmínil, chvíli před ním jsme na lesní cestě vyplašili dudka chocholatého. Hnízdo čápů černých se nám daří najít poměrně rychle, je obsazené a působí jako velká plošina nějakého heliportu. Navíc a to je super a  komické zároveň, že po konzultaci s Ondrou a Alešem - je dost pravděpodobné, že jsme s Danem našli jiné (druhé) hnízdo. To ale musíme v blízké době upřesnit nebo potvrdit.

Podstatné je, že jak v případě hnízdění čápů, tak v případě hnízdění luňáků červených, už proběhlo osobní setkání s příslušným revírníkem Lesů ČR a je slíbeno odložení plánované těžby dřeva a zajištění (v tomto směru) klidu v okolí obou hnízd.

Během pomalého návratu ke Kyjovu v polích u Svatobořic chvilku před námi ulovil samec pochopa neopatrného špačka obecného a hned začal s hodováním. Trochu závistivě jej sleduje z drátů elektrického vedení pár ťuhýků šedých. Kousek před nájezdem na hlavní silnici, nám přes polní cestu přebíhá kohoutek koroptve polní. V těchto končinách jej zaznamenávám snad po deseti letech, mám z toho radost, kterou můj host nedokáže bez znalosti souvislostí pochopit a docenit.

Na čem se oba shodneme je to, že se dnešní den nadmíru vydařil. I když nás oba řežou oči z těch velkých žlutých ploch kvetoucí řepky. Daniel konstatuje, že od rána poctivě do svého Blackberry sesbíral 89 druhů a hlásí, tuším jeden nebo dokonce dva lajfíky.

Já si jen v duchu přeju, aby aspoň takové počasí bylo i za týden na "mém" vítání zpěvu v Miloticích.

 

 

Fotografie k článku



Přidat komentář:
Vaše jméno
Kontrolní otázka: napište, jaký je aktuálně rok