1 2 3 4 5

Na skok do lesa

Počasí nejisté, velká oblačnost jistá a puzení, aspoň na chvíli vypadnout někam ven, no prostě nepřekonatelné. To kam vyrazím nechám na intuici. A tak jsem se na místo původně zamýšlených mokřadech u Veselí nad Moravou, nakonec ocitnul v písčitých borovicových lesích u Rohatce.

Hnízdo čápů bílých na farmě u Vlkoše zeje prázdnotou, ale podle toho jak je krásně opravené předpokládám, že i letos bude mít nájemníky. Místní mají čápy v oblibě a jejich pozorováním, hlavně v době výchovy mláďat, se často baví. Vzpomínám si, jak jsem tu před mnoha lety po mnoha marných pokusech konečně odečetl tehdejšího samce, byl to tehdy tuším už 14-letý veterán a pocházel taky z nížiny, ale z Polabí.

Uprostřed Vracova mě to volant strhává samovolně do prava, napřed kvůli místní pekárně, která je v provozu v podstatě non-stop. Pokoupím nějaké pečivo a pak už jaksi podvědomě mířím do místních rozsáhlých lesů.

Via Janova cesta nakonec končím až polích u Hrubého Závidova. Cestou, je to z sem z vesnice skrz les celých 9 kilometrů, jsem viděl několik nových pasek a jak je místním zvykem na všech už naplno pěli skřivani lesní, na většině byli buď bramborníčci černohlaví nebo bělořiti šedí. Jen další starousedlík - ťuhýk obecný - zatím chyběl, ale ten má ještě čas. Od kraje lesa sleduju dění nebo spíš absolutní klid a nedění na kolonii u řeky. Až když místo opouštím, přiletuje na hnízda aspoň dvojice volavek popelavých. Tiše zapadnou do porostu a je po ptákách.

Vracím se cestou lemovanou brávníky zpátky k Vátým pískům. Vítr je na focení ptáků, ale i makro drobotiny příliš silný. Jako kompromis mě proto napadá najít nějakou obsazenou díru ještěrky zelené a nafotit aspoň ji. Přijíždím k Černému mostu. Ve stěně lesa u pískovny se ozývá křik, cosi se mihne mezi stromy a ve mžiku zpoza duny vyletí káně lesní, kterou prohání samice jestřába lesního. Ve zlomku vteřiny si mě oba dravci všimnou, káně to točí nahoru přes koleje a jestřáb se vrací dolů - snad do svého revíru.

Rehky zahradní, ani lindušky lesní tato akce vůbec nezajímá a zpívají o 106, na otevřených plochách jim vydatně sekundují skřivani lesní. Mezi oběma mosty, což je úsek dlouhý asi 1 km, momentálně registruju minimálně 4 páry. Ptáci posedávají po drátech , suchých větvích borovic, ale často i na zemi. Jsou dnes celkem plaší, takže udělám jen pár "prostorovek" a  to je všecko.

Starý český název dydluška, byl odvozen od typického zpěvu skřivana lesního, který se dá transkribovat jako dydl-dydl-dydl.  Ptáci jej přednáši vsedě z větve stromu anebo častěji v letu během kterého naberou mnohdy takovou výšku, že se doslova ztrácí z dohledu. Divím se, že hlasu dydlušky ještě nezneužil známý obchodní řetězec.  Transkripce zpěvu ba na něj pasovala jak ulitá - Lidl-Lidl-Lidl a celkem pohledný ptáček by se dal taky komerčně zneužít. Ale třesky plesky, to nechejme reklamním skautům.

Poté co jsem marně proležel snad půlhodinu u nory extrémně nesmělého samečka ještěrky zelené, přesunul jsem se do exteriérů s míň přirozeným pozadím. Na asi 200 metrů dlouhé linii jsem napočítal dvanáct samců "zelenek", někteří velcí a nádherně vybarvení, jiní - mlaďoši - více do hněda a především bez typicky modré hlavy. Pánové si mě na perfektně vyhřátých pražcích vůbec nevšímali a se slastně zavřenýma očima chytali sluneční paprsky a teplo jak to jen šlo.

I když ostraha přeci jen fungovala, okamžitým úprkem reagovali na každý nižší přelet káně lesní a dokonce i na sojku obecnou. Na "pódium" se ale vraceli velice rychle, aby využili každičký světlý okamžik této aprílové neděle. 

 

 

 

 

Fotografie k článku



Přidat komentář:
Vaše jméno
Kontrolní otázka: napište, jaký je aktuálně rok