1 2 3 4 5

O jednom malém odchytovém debaklu

Dvakrát byl v týdnu řádně nasypat slunečnici. V pátek navečer v deštivém sněžení nachystal všechny potřebné věci. Večer šel brzy spát. V sobotu ráno brzy vstal, kvapně posnídal.

No a potom přijel na místo odchytu, vnitřně natěšený a namotivovaný. Už během parkování u stodůlky jej radostně oběhnou dva střapatí výmaráci. Zvláštní uvítací výbor. Vylezu ven z pažouta a co nevidím. Jejich pán s nabitou krochnou stojí přímo před zásypem a čeká. Dočkal se, zpoza keřů děsivé halekání a řev připomínající jódlování mu přes koruny stromů nahnaly dva krásné bažanty. Prásky prásk, jedna trefa, jedna minela - oba kohouti střelený i šťastný padají dolů ke Kyjovce. Psi vyráží a jejich štěkot nebere konce.

Euforie jiných a deprese druhých - myslím samozřejmě sebe, obojí neskrývané a viditelně zřejmé. Stojím opodál jak zmoklá slepice nebo zamilovaný jinoch co mu na rande nepřišla slečna. Výraz tváře je tak jasný, že aniž bych cokoliv řekl, ozbrojenec směrem ke mně prohodí: "už budeme končit". Začíná svolávat psy a odchází někam směrem za železniční trať. Po jejich odchodu se rozhostilo absolutní ticho, zlověstné ticho - poněvadž nikde ani brčko, ani pípnutí.

Mám sto chutí odjet, ale když už jsem přípravám věnoval tolik energie říkám si v duchu, tak zůstanu a zkusím něco chytit. Radši jsem doopravdy měl odjet.

Ty tam jsou velká hejnka pěvců a spousta jiných opeřenců, ani místní starousedlíci - téměř stovka vrabců polních se na místo lovu neodváží. Za celý den, protože jsem vydržel až do soumraku, jsem chytil dvanáct běžných dibliků a rýmu. Aspoň poslední ptáček byl trošku míň běžný. Sýkora lužní, kterou jsem málem zašlápnul v trávě ve spodní kapse sítě. Když jsem sbalil sítě místní vrabčáci se odněkud vynořili. Na noc zapadli ne do hromady roští u zásypu, nýbrž do hustého porostu trnek za maringotkou. Tuto místní dominantu - mateřskou školku na čtyřech kolech - dnes odtáhli na zimoviště do Čeložnic a louka najednou jaksi osiřela. 

Místo budu průběžně sledovat a i přes dnešní neúspěch se tu ještě pokusím něco, samozřejmě beze zbraní, ulovit. Místní šípky, hlohy, ptačí zoby a jabloně pořád nabízí dostatek dobrot a zima vlastně teprve začíná.

Fotografie k článku



Přidat komentář:
Vaše jméno
Kontrolní otázka: napište, jaký je aktuálně rok