1 2 3 4 5

Odkud k nám na jižní Moravu přilétají čápi černí ?

Na tuto otázku je zdá se jednoduchá odpověď, ze všech světových stran. Podle zpětných hlášení získaných především přímým odečtem kroužků anebo jejich odečtem z fotografií; je zřejmé, že původ čápů černých zastižených v dolnomoravském úvalu, potažmo na Hodonínsku. je velice pestrý.  Doposud jsme zjistili tři ptáky polské, dva německé a osm ptáků česko-moravských. Naši ptáci pocházeli od Rokycan, Berouna, od Žďáru nad Sázavou, ale kontrolovali jsme i ptáky od nedalekých Buchlovic u Uherského Hradiště nebo Tvrdonic na Břeclavsku. Většina čápů černých se zastavuje v období tahu na různě dlouhou dobu, buď na rybniční soustavě kolem říčky Kyjovky anebo na polních mokřadech v jejím okolí. Odečty kroužkovaných ptáků, máme potvrzený opakovaný výskyt například u ptáky s kroužkem 62WL, pocházejícícho z hnízda u Dolních Borů na Českomoravské vrchovině.


Na podzimním tahu, i když popravdě řečeno se jedná o tah letní, se čápi shromažďují na potravně bohatých místech v počtech jdoucích až do desítek jedinců. V době povodní v létě 1997 se v nivě Moravy vytvářela hejna čítající dokonce až několik set čápů černých. I tak je zatím poměr zastižených značených čápů černých na jarním i „podzimním“ tahu vyrovnaný. Často se k nim přidružují i jiné druhy brodivých ptáků, především různé druhy volavek a méně i čápi bílí.  Mokřady a tůně využívají, dokud je doslova nevyžerou. Potom se ptáci posunují dál ve směru obvyklé tahové cesty na svá zimoviště v subsaharské Africe.


Naši čápi černí táhnou oběma směry tj. jihozápadním přes Gibraltar i jihovýchodním přes Bospor a Dardanely v Turecku a dále do Izraele. Česká republika leží na rozhraní tahových cest. Mnoho detailů z průběhu tahu a migrační strategie čápů černých odhalil, kdysi velmi populární, víceletý společný projekt Českého rozhlasu a České společnosti ornitologické nazvaný prostě Africká Odysea. Přinesl řadu, i v rámci Evropy, jedinečných a nových zjištění. Průměrná délka západní  cesty je 5600 km a ptákům trvá ji uletět kolem 40 dní. Východní cesta je ještě delší, měří asi 7000 km a čápi na ní stráví, kvůli častějším zastávkám kolem 80 dní.   Obdivuhodné.  Jednou z oblíbených tahových zastávek je údolí řeky Jordán a okolí Eilatu v Izraeli, kde odečetl mnoho (možná už stovky) evropských čápů německý ornitolog Carsten Rohde. Byli mezi nimi i jeden z „našich“ polských i německých nalezenců, oba už přes šest let staří. Víc potěšující a pro nás zajímavější je jiný jeho údaj, když koncem srpna 2008 odečetl na jihu Izraele dva čapí sourozence, značené dva měsíce předtím ještě jako mláďata na hnízdě u Vracova (okres Hodonín).


Základní výstupy a poznatky nejen z této, ale následujících akcí se můžete dozvědět jednak v publikaci „Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky". Aktuálně také na stránkách časopisu Ptačí svět, buď v jeho tištěné verzi nebo v jeho elektronické podobě na stránkách www.birdlife.cz . Poslední číslo 1/14 je věnované oběma našim čápům, protože tito byli letos vyhlášeni tak zvanými Ptáky roku 2014. V uvedeném časopise (na stránkách ČSO) najdete mnoho dalších informací týkajících se obou druhů a jejich současného stavu na území našeho státu.


Jedno je jisté, populace čápa černého prodělala v České republice za posledních čtyřicet let dramatickou územní i početní expanzi. Druh dnes mimo rozsáhlé lesní komplexy dříve vyšších poloh, hnízdí často i v malých lesících v zemědělské krajině nižších poloh. Je možné jej poměrně často pozorovat při přeletech mezi hnízdišti a lovišti, především v brzkých ranních hodinách. Hlavní potravou jsou pro ně ryby a další živočichové vázaní na vodní prostředí nebo jeho blízké okolí.

Pozorování lovících čápů černých patří mezi moje silné zážitky. Dokonale se liší od rozvážného a vyčkávacího lovu čápa bílého na souši. Čáp černý doslova v kvapíkovém tempu zobákem pročesává tůň nebo jinou vodní nádrž, pobíhá sem a tam a tahá jednu rybu za druhou,  a je v tom neskutečně dobrý (kam se hrabe Jakub Vágner). Jednou ročně vyvádí z velkého hnízda, umístěného na vodorovné větvi často postaveného dále od kmenu, obvykle tři až čtyři mláďata. Část našich ptáků hnízdí i na různých skalních římsách. Po opuštění hnízda, které převážně probíhá v průběhu července, se rodiče s mláďaty sdružují do výše popsaných hejn, mladí se zdokonalují v létání a vykrmují se na dalekou cestu na jih.


V příloze k tomuto článku najdete několik zpětných hlášení, na tomto místě vřele děkuju za poskytnutí dat kolegům Vaškovi Beranovi, Františkovi Pojerovi, Aleši Prágrovi a Jarkovi Zaňátovi. Přikládám taky několik dokumentačních fotografií, které naopak u tohoto druhu v mojí galerii nenajdete.

Přílet čápů černých z jejich exotických zimovišť je skoro za dveřmi, tak se dobře dívejte a když budete mít chuť, zapojte se do některé z mnoha akcí, které pro vás letos ČSO v souvislosti s akcí Pták roku připravila.

Fotografie k článku



Přidat komentář:
Vaše jméno
Kontrolní otázka: napište, jaký je aktuálně rok