1 2 3 4 5

Přes rybník, kolem řeky až k písečným dunám

... nebo taky od rákosin, přes louky ke tvrdému luhu až do měkkého boru. Nedávno jsem zjistil, že mi propadla platnost výjimky ze zákazu vjezdu do lesa. Protože letos začíná, zatím je k dispozici minimum informací, tříleté sčítání nebo mapování hnízdního rozšíření ptáků; vydal jsem se na lesní správu ve Strážnici kvůli jejímu prodloužení. Jedním z území kam budu častěji zajíždět bude mimo jiné ptačí oblast Bzenecká Doubrava - Strážnické Pomoraví.

Pochopitelně jsem cestou tam i zpět navštívil některé lokality. Když pominu kontrolu obazenosti hnízd čápů bílých ve Bzenci i na Přívozu, první skutečnou zastávkou, byla asi hodinová kontrola odlehlého rybníku Stolařka. 

Osazenstvo se od poslední kontroly příliš nezměnilo, potěšila přítomnost čapího páru na komíně místní husí farmy, skupinky lžičáků i hvízdáků na hladině. Hejnko nehnízdících hus velkých jen neochotně slétlo z travnaté hráze na vodu. Lysky můj příchod přinutil k hromadnému úprku do bezpečné vzdálenosti.

U břehu kotvila hnízdní plošina - ostrůvek určený pro rybáky obecné, ten tady před lety instaloval Gašpar Čamlík spolu se svým otcem a lidmi z jejich komunity. Zdá se, že vor prošel předsezónní údržbou a je připravený na instalaci. Až později si na hladině všímám již ukotveného ostrůvku nového, zatěžkávací zkoušku na něm provádí racci chechtaví a na špici jako kapitán sedí dospělý racek bělohlavý.

V přilehlých "loukách" a polích se to hemží malými hejny špačků a hřivnáčů, od lesa se ozývá krkavec. Do mokřadu pod Vlčím hrdlem zapadají čírky obecné. Jediným zpestřením, které velmi potěšilo, je luňák červený pátrající nízkým letem po něčem dobrém  "na zubák". Vynořil se od Hajniska a přes Vápenice si to šinul obloukem k odlehčováku. Zřejmě to bude týž, kterého jsem nedávno viděl u Moravského Písku.

Na soutoku Syrovínky a Moravy loví osamělý čáp bílý, pravděpodobně z hnízda na nedalekém lesnickém učilišti.

Louky u Strážnice a Petrova začínají hrát barvami různých květů, na druhou stranu jsou ale nevýrazně šedé. Kromě několika roztoužených zaječích párů, čejčích párů a všudypřítomných skřivanů polních, neregistruju v rozsáhlých travnatých plochách nic zvláštního. Těsně před vjezdem do luhu, snad jako dobré znamení, mi přes cestu přebíhá tlupa prasat - dvě bachyně s hordou malých uličníků v pyžamech. Ani se nesnažím sápat se za jízdy po foťáku, jak rychle se tato společnost zjevila, tak rychle i zmizela.

Nad řekou krouží a trylkuje pár luňáků červených, v kolonii se v hustém chumlu shluklo kolem 20-25 hnízd volavek popelavých. Dříve byla volavčí hnízda roztahaná téměř po celé ploše rezervace, nyní možná v důsledku a jako obranná reakce na působení predátorů, volavky hnízdí v těsném kontaktu na 5-6 sousedních stromech. Při příchodu k řece mě zaujal hlas vzdáleně připomínající kvorkání sluky lesní. Ta se zde na tahu určitě vyskytuje, ale že by se ozývala téměř v pravé poledne ?

Až když se rozhlédnu z hrany příkrého břehu nacházím jeho původce je to varující hlas samce morčáka velkého. Po chvíli kousek od něj nacházím dokonce pár a ještě dál proti proudu ještě dalšího samečka. Nakonec po nějaké době a pár průletech docházím k závěru, že se na tomto úseku zdržují tři samci a dvě samice této kdysi severské kachny. Je jenom dobře, že se u nás tato elegantní kachna usadila a zapustila tu kořeny. Co nevidět by měly vodit kachňátka, tak jsem zvědavý jak to dopadne letos.

Pořizuju několik snímků interiéru dubové jaseniny v jarním aspektu - to je teda popis - a přesouvám se částečně po inundační hrázi směrem k Soboňkám. U této malé osady, začíná asi 6 kilometrů dlouhý pás bezlesí na vátých píscích. vyskytuje se tu řada druhů kytel a hmyzáčků, mnoho z nich najdete jenom tady a nikde jinde, teda myslím tím v České republice.

S potěšením letos poprvé pozoruji bělořita šedého a po dlouhé době i bramborníčka černohlavého. V lese se na více místech ozývá typický zpěv lindušky lesní, zakončený klesající řadou " ciá ciá ciá ciá". Ze zimovišť musela přiletět nedávno a zrovna v silnější vlně. Zato po dudkovi pátrám marně, ani se odnikud neozývá.

Právě se chystám pořídit nějaké makro snímky místních travních zrůdiček, když se spustí blesky (ty skutečné), během chvilky se zatáhne, zvedá se vítr a první letošní bouřka je za dveřmi. S černou oponou za zády kvačím k autu, jen co do něj vlezu začnou na střechu bubnovat těžké kapky dlouho očekávaného deště. Prší celkem silně celou půlhodinku, okrajem silnice tečou potůčky vody, výborně snad se aspoň trochu doplní téměř vyschlé polní deprese a periodické tůně.  Déšť přestává v okamžiku kdy vypínám motor před domem. Nevadí, vždyť dnešek jsem si v terénu užil bohatě.

 

 

 

Fotografie k článku



Přidat komentář:
Vaše jméno
Kontrolní otázka: napište, jaký je aktuálně rok