1 2 3 4 5

Rybníky plné ptáků, ale jakých

... no všelijakých. Ale to člověk zjistí, až když se pořádně do těch obrovských hejn vodního ptactva na Písečných rybnících u Hodonína pořádně zahledí. Zjistí totiž, že kromě několika desítek, teď už docela nenápadných  jinak velice pestrých a atraktivních druhů (teď mám na mysli hlavně kačery) jako jsou lžičák pestrý, zrzohlávka rudozobá anebo oba naše druhy čírek - drtivou většinu ptáků tvoří vypuštěné polodivoké kachny "divoké".

Jsou jich stovky a co kus to originál. Na rozdíl od jespáků bojovných se to u těchto ptáků dá říct i o samičkách, nenajdete dvě stejné. I když většina z nich skončí svůj nebohý život během podzimní lovecké sezóny, která před pár dny začala, část těchto exotů střelecké orgie přežije. A potom bohužel šíří svoji genetickou matrici dál mezi ještě neposkvrněnou divokou populaci březňaček.

Nejlepším rybníkem na sledování ptáků je momentálně u Hodonína rybník Výtopa. Přestože jsem ji dnes nenašel, možná se tu pořád zdržuje u nás vzácnávolavka červená a naopak zdálky viditelné a běžné volavky bílé. Na vodě je potom kolem 800 lysek černých a na celé rybniční soustavě nejméně 130 labutí velkých. Hodně labutí, odhadem snad až dvacet jedinců, je kroužkovaných. Panáčkují ale daleko od břehu a tak jsem ani s použitím monokuláru dneska neměl šanci na jejich odečet.

Protahují stále jednotlivě hrdličky divoké a ťuhýci obecní. Po žluvách hajních nebo kukačce obecné už není ani vidu, ani slechu.

U Mutěnických rybníků mě na posledním Výtažníku vítá ledňáček říční, který nízko nad hladinou přletí napříč celým rybníkem směrem ke Kyjovce. Na větvích padlé vrby posedávají dneska dva dospělí kvakoši noční ve společnosti labutí velkých a rodinky zrzohlávky rudozobé. Teď odpoledne spokojeně podřimují, jejich hlavní aktivní doba začne až za soumraku. 

Na Třetím Zbrodě kromě 80 kormoránů velkých; pospává, koupe se a štěbetá kolem 400 hus velkých. Všichni ptáci se zdržují kolem ostrova. Idylku náhle ruší dospělý orel mořský, kterého jako osobní tajemník doprovází luňák červený. Oba dravci přiletují od severu, orlan jde na lov a ptáci dole pod ním to asi moc dobře ví. Během mžiku je většina z nich na chaotickém odletu nebo krátkém přeletu. Ti co je dravec zastihl na pevnině stojí jak zkamenělí a bedlivě sledují každý jeho pohyb a vzdušný manévr. Pár neúspěšných náletů a náznaků výpadu, toť vše. Po chvilce, ale orlan usedá do vršku uschlého topolu naproti rybníka, čistí si peří a zřejmě dá chvíli pokoj.

K severu, kam mířím i já, přeletují dva motáci pochopi. Než přijedu na Bažantnici, zvedne jeden z nich dnešní nabídku bahňáků do vzduchu. Aspoň se mi tak ukážou i bekasiny otavní, které bych možná v okrajovém porostu přehlédl. Nejběžnějším druhem je vodouš bahenní, následovaný pisíkem obecným a kulíkem říčním.

Mozaiku doplňují vodouši kropenatí, jespáci bojovní a třešničkou na dortu je rodinka pisil čáponohých. Pár i s jejich třemi potomky pořád ještě neopustil rodnou hroudu. Potravy je nadbytek a rozsáhlé a přehledné plochy nádrže poskytují bezpečí a pohodu. Ticho lokality nenarušují ani podřimující racci chechtaví nebo dvě malá hejna čírkek obecných i čírek modrých. Ptáci pospávají, klid narušuje jenom vábení moudivláčků lužních a rákosníků obecných.

Sečtu ještě potápky malé ne sousední nádrži, je jich tu dnes přesně dvacet dva a odcházím k autu. Chci ještě zkontrolovat ostříže lesní ze sloupu č.123.

Sokolíci jsou tu , ale mláďata na rozdíl od minulé kontroly nenacházím. Přesto oba dospělí ptáci aktivně útočí a loví vlaštovky obecné nad poli naproti vepřína. Jakoby svým potomkům ukazovali jak na to. někde tu určitě musí být a zkušené rodiče při lovu sledují. V jednom místě dravečci ze země zvednou hejno asi 20 skřivanů polních, sem tam vyplaší i konipasy bílé. Holubi hřivnáči, ani větší skupina šedivek, napočítal jsem 48 jedinců,  na jejich počínání nijak nereaguje. Jeden kleptomanský ťuhýk šedý, jsou tu dva, napadne na zemi šmejdící rodinku straky obecné a jedné mladé strace sebere nějakou potravu. Hned s ní mizí do bezpečí, stejně jako vyděšené straky odlétají do pásu keřů trnek a bezu černého.

Ale nejvíc mě stejně potěšilo pozorování 8 koroptví polních během popelení se na okraji polní cesty. Tento druh kdysi dávno zcela hojného a běžného druhu je na Slovácku vzácným a počet pozorování je extrémně malý. Jako u mnoha jiných druhů se na jeho početnosti podepsaly výrazné změny zemědělské krajiny.

Při průjezdu Miloticemi do dálky z hnízda na komíně kotelny svítí poslední (?) čáp bílý. Na noze vidím kroužek, ale už spěchám a tak jeho případný odečet nechám na později. Snad ještě bude šance.

Fotografie k článku



Přidat komentář:
Vaše jméno
Kontrolní otázka: napište, jaký je aktuálně rok