1 2 3 4 5

Severské husy plní naše rybníky

A každoroční rituál se naplňuje. Seveřanky jen co povolily ledy plní hladiny našich rybníků. A jsou jich tisíce. Většinu té divoké a ukejhané masy tvoří husy běločelé, ve velice nečekaném množství se letos objevily i husy tundrové, to vše doplňují naše husy velké a jen mizivé množství tvoří husy polní.

Na zmizení ledu netrpělivě čekaly i desítky až stovky kachen divokých, poláků, morčáků, hoholů, ostralek a jiných a dalších druhů. Kdo si chce zdokonalit určování vrubozobých nebo jen kachnovitých má v této roční době ideální podmínky. Nabídka druhů je pestrá - potkávají se zimující a táhnoucí druhy severské s druhy našimi - pestří jsou navíc u všech druhů i dokonale vybarvení kačeři.

Když do toho chumlu praští (tak říkáme  loveckému útoku) některý z dravců, třeba orel mořský nebo je příčinou poplachu cokoliv jiného, třeba i nevinný přelet volavky nebo kormorána, člověk se stává svědkem neskutečného spektáklu. Závěrka nestíhá a karty se plní "materiálem".

Mračna hus a kachen zpestřují stovky bílých teček pěti různých druhů racků. Nejvíc potěšil letošní první elegantní dospělák racka žlutonohého a desítky racků bouřních. Rackové navíc odpoledne v regulérní vichřici nádherně naletovali a stáli ve vzduchu, takže se dali zajímavě fotit. Pokud člověkem necloumaly poryvy větru.

Intermezzo v podobě návštěvy rybníků u Mutěnic přineslo letošní první kulíky říční (velice brzký výskyt), vodouše kropenaté, holuby doupňáky, i zde stovky hus velkých, tundrových a běločelých a jednoho opalujícího se turistu. Opaloval se i skokan skřehotavý na hrázi Srálkovského a nenechal se naší přítomností rušit. Odečetli jsme pár límcovaných hus velkých a upalovali zpátky do bezpečí otevřených ploch u Dubňan. Všude v tom větřisku padaly různě velké větve a všechny vrby a osiky skřípaly a vrzaly jak v nějakém hororu.

U Dubňan po přeletu druhého (a jiného) orlana skoro všechny husy nabraly výšku a zmizely na pastvě v okolních polích. Velké plochy ledu zmizely během těch pár hodina proměnily se v ledovou tříšť, která se zlovolným chrastěním dorážela na hráze a na některých místech ji velké vlny vyhazovaly na břeh. Z několika barevně značených velkých racků se téměř posledními snímky podařilo odečíst kód jednoho z nich. Značen byl na kolonii ve středním Polsku vloni na jaře.

Vítr už znemožňuje normální pozorování, světla ubývá a jsme celkem solidně promrzlí. Pro dnešek končíme. Jsem rád, že když mě během focení vrabčáků u zámku v Miloticích, přeletěl nad hlavou nádherný dravec a když jsem potom po marném hledání očekávaných kulíků bledých a předpokládaných jeřábů popelavých v blízkých polích řešil co a jak, zvolil jsem variantu sledovat několik menších hejn hus, které táhly směrem na jih. Ještě lepší nápad bylo pozvat na výlet i Aldu, protože ve dvou se to lépe táhne (jak psal už klasik Jaroslav Hašek) i lépe pozoruje.

A navíc se probere i hromada jiných důležitých i nedůležitých věcí.

Fotografie k článku



Přidat komentář:
Vaše jméno
Kontrolní otázka: napište, jaký je aktuálně rok