1 2 3 4 5

Španělsko 2018 - pláně Los Monegros

Po dlouhých přípravách a dokonalé organizaci jsme v sestavě  Aleš, František, Karel, Ondra, Pavel a Tomáš konečně vyrazili na cestu. Za pondělního ranního kuropění jsme vyrazili směr Blava. Zde po vydatném posilnění Zlatým Bažantem (první pták mimo území naší republiky) jsme na křídlech Ryan Air (u) prosvištěli nad Alpami, abychom krátce před polednem přistáli pod Pyrenejemi. A pak to hned začalo ... Estrella, San Miguel, Moritz, Ambar ... ne žertuju, ale na degustaci místních piv bylo po večerech dostatek prostoru.

Nás hlavně zajímali ptáci a všechno ostatní tvorstvo i rostlinstvo, které tato část Pyrenejského poloostrova nabízí. Náš týden jsme rozdělili takto 2,5 dne v pláních, 2,5 dne v deltě řeky Ebro a 1 den v pohoří Garraf. To už cestou zpět na letiště do Girony. 

Od první chvíle, už v půjčovně aut nedaleko érportu, jsme byli  pod palbou nových druhů a takto to různě intenzívně pokračovalo celou dobu pobytu. Notně jsme si rozšířili svoje check listy. Nutno napsat, že hlavně u hlasů jsme se v tom, hlavně na začátku cesty, celkem máchali. Pravdou taky je, že některá pozorování byla luxusní délkou i detailem, jiná zase sestávala z krátkého průletu na blízko anebo dlouhého kroužení a plachtění na velikou dálku. Takto to chodí. Každopádně převažovaly záznamy z té první kategorie.

Detailně rozepisovat den po dni je práce nad moje síly. Krajina španělského venkova na pomezí Katalánska a Aragonie je pro nás těžko představitelná pestrá mozaika rozsáhlých kamenných stepí (polí) - představte si, že vrstvou makadamu o velikosti 5-10 cm rovnoměrně pokryjete pár tisíc kilometrů čtverečních, protkaných pásy ruderálů, plochami travnatých chudých pastvin, různě velkými stržemi a roklinami a všudypřítomnými kamennými pásy.

Do těch se po staletí ukládaly větší šutry, které už byly během polních prací na obtíž a taky se jejich pomocí tvořily hranice jednotlivých pozemků. Tyto valy a taky strmé stráně nebo hlinité břehy jsou skrz na skrz provrtané norami králíků. Takže už během první odpolední vycházky jsem pochopili proč je ve Španělsku tolik středně velkých a velkých dravců, protože tu mají hromadu středně velkých a velkých králíků.

Hegemonem mezí a strání byl všudepřítomný strnad luční, jeho zpěv nám v následujích dnech začal lézt na nervy. Byl prostě všude. Ale spolu s ním byl hojný i chocholouš vavřínový, skřivánek krátkoprstý nebo kalandra zpěvná. Dropa malého a stepokury (oba druhy) jsme našli jen na jednom místě. Podle informací našeho místního zpravodaje, jsou oba druhy a hlavně drop malý - "prdlavka" na ústupu a lokální populace jde do kytek.

Fotografie k článku



Přidat komentář:
Vaše jméno
Kontrolní otázka: napište, jaký je aktuálně rok