1 2 3 4 5

Stolářka - rybník na okraji pouště

Dnes jsem se po delší době vypravil navštívit starého známého nebo známou ? Lokalitu, která na první pohled nevypadá nijak výjimečně nebo atraktivně, ale přesto má svoje kouzlo.

S troškou nadsázky se dá říct, že rybník Stolářka je takovou oázou na okraji pouště. Tou pouští myslím rozsáhlé území vátých písků na pravém břehu řeky Moravy, které je dnes porostlé na ploše asi šest tisíc hektarů borovicovými monokulturami. Na jejich severovýchodním okraji vznikl ( nebo byl obnovený) po poslední světové válce rybník. Ten je napájený potokem Syrovínkou, který jej taky bezprotředně obtéká, aby se po dalších asi dvou kilometrech spojil s řekou Moravou. 

V době svého působení ve Bzenci jsem rybník v rámci možností co nejčastěji a rád navštěvoval. Občas přinášel zajímavá překvapení v podobě výskytu méně běžných druhů ptáků. Složení avifauny této vodní plochy hodně ovlivňuje blízkost Moravy jako přirozeného tahového koridoru. Spolu s navazujícími mokřady  Ondrovský a Vlčí hrdlo a  zpravidla silně podmáčenými poli. bývalými "bzeneckými loukami", tvoří velice zajímavé a na ptactvo bohaté prostředí.

Rybník v současnosti plní především funkci místa odpočinku a tahové zastávky pro celou řadu vodních ptáků. Jeho význam jako hnízdiště výrazně poklesl po vymizení - zničení rozsáhlých porostů rákosu a orobinců, nadměrnou rybí obsádkou. Intenzifikace rybníkářství a svým způsobem i chov vodní drůbeže na místní farmě, vedl k téměř úplné redukci takových porostů, které se do dnešní doby zachovaly jenom v úzkých pásech po obvodě rybníka a v jeho severovýchodním cípu. Je to škoda.

Dnešní složení ptačí společnosti naznačuje blížící se jaro. Mimo kachny divoké,napočítám na hladině kolem šedesáti čírek obecných, kopřivky obecné a menší skupinky poláků velkých i chocholaček. Kromě srnce se na hrázi rybníka odkud sčítám drží asi 60 hus velkých. Ty už jsou v párech a s hlasitým křikem si vymezují svoje hnízdní okrsky. Další menší hejno později vyplaším z Vlčího hrdla. Sem a tam přeletují malá hejna kormoránů. Na orla mořského, pravidelného návštěvníka těchto míst, dneska nemám štěstí. Nahradí jej aspoň přetahující samice motáka pilicha, kterou potom zastihnu jak kontroluje cože to dobrého ulovila káně lesní. K mému překvapení se ji pokusila o úlovek připravit.

Všude je slyšet zpěv skřivanů polních a v polích už provádějí svoje zásnubní lety čejky chocholaté. Evidentní je taky tah brávníků a sojek. Hlavně sojky přeletují okrajem lesa řádově v desítkách jedinců a během krátkých zastávek hravě imitují zpěv jiných druhů ptáků. Totéž ještě dokonaleji provádí i špačci obecní, takže dnes bych mohl přidat na seznam pozorování třeba žluvu hajní nebo pěnici černohlavou. Na tyto druhy si, v jejich originálním provedení, ale ještě musíme počkat.

Opouštím rybník a po krátké zastávce u aleje a staré lesní štěpnice v luhu řeky Moravy, se přesunuju na louky u Strážnice a Petrova. Tajně sněný zázrak se dnes nekoná.

V loukách zjištuju jenom obligátního pilicha, větší hejno asi osmi set drozdů kvíčal a spolu s nimi špačky obecné. V oranici na Bakovicích zádumčivě postávají volavky popelavé a jedna volavka bílá. Zatáhlo se a z potemnělé oblohy začíná jak s oblibou říkám "svinit". Deštík má do toho vlahého jarního daleko. Je studený a chlad umocňuje i sílící vítr. I těch několik zajíců, zdaleka viditelných v obrovské ploše rovné jako deska stolu, se ještě víc vmáčklo do svých pelíšků. Přetahující samice jestřába lesního, na jejíž přítomnost panicky reagují straky i sojky v keřích poblíž čističky vod, je posledním zaznamenaným druhem.

Vracím se oklikou domů, pouštím si Nickovy mordýřské balady a matně si vybavuju pro tuto chvíli velice patřičné verše od Miloše Koelbla: 

" Když vidíš letět husy na sever  v trní napárované strnady  a uslyšíš prvního skřivana

nemůžeš do ještě chladného  prázdného ticha  nezazpívat z bláta: - Oba máme starosti a ptáci taky ..."

 

Fotografie k článku



Přidat komentář:
Vaše jméno
Kontrolní otázka: napište, jaký je aktuálně rok