1 2 3 4 5

Třešnička na dortíku tohoto prapodivného roku

A tím zákuskem nebo třešničkou na něm bylo trochu twitcherského bláznění. Ono to ve finále nebyl až tak dokonalý úspěch a hezké ptáčkaření. Začalo to náhlým pozváním Toma Baldriána na výlet za severskou atrakcí konce letošního roku.

Na Přerovsku totiž objevil jistě s dávkou štěstí (ale to připraveným přeje) Ondřej Boháčstrnada malinkého. Takového nenápadného diblíka, hodně podobného strnadu rákosnímu, ale s chováním a manýry myšky. Jenže večer před odjezdem se vynořila další, pro Toma stejně lákavá výzva, pozorování potáplice žlutozobé poblíž Prostějova. Program silvestrovské akce se tak trochu (díky blízkosti obou lokalit) upravil.

Odjezd se zpozdil díky tomu, že Alda absolvoval velice náročný trénink na silvestrovskou pařbu s jednodenním předstihem. Ale slíbenou plucku (placku) slivovice nezapomněl, budiž mu odpuštěno. Přišla vhod náramně, protože do republiky vtrhla ruská zima a hustá a namrzající mlha. Ukázkové inverzní počasí.

 

Po krátké kontrole dokonale zamrzlé plumlovské přehrady, kde už samozřejmě operovalo jisté vyhlášené komando, tedy aspoň jeho jádro, pokračujene podle původního plánu. Mlhou hustou tak, že by se dala krájet - nebo jak to ta Bohdalka říkávala - a po opětovném průjezdu padesáti kruhovými objezdy. Prostějov by se měl přihlásit do Guionessovi knihy rekordů. vyjíždíme do polní krajiny Hané.

Jediné vzrušení, kromě Aldova hekání a poposedání na místě spolujezdce bylo, když jsem zahlédl skupinu hýbajících se krtičinců. Ano správně, letos snad poprvé jsem narazil na hejnko koroptví polních, ptáky kterého se před půlstoletím u nás ročně lovily miliony. Dnes v mnoha oblastech rarita - skoro se blížící té, za kterou jedeme.

Pozorování lajfíku, na okraji malé obce se taky neobešlo bez napínavých okamžiků. Nakonce ale všechno klaplo a my jsme si hantýrkou twitcherů odškrtli lajfíka. Napřed nás přivítali strakapoudi a žluna. Potom pokud to nebyla Aldova halucinace, absolutně zkřehlá volavka popelavá trčící dva metry od cesty (nikdo kromě něj ji neviděl), nějaké kvíčaly a pěnkavy.

No a nakonec se asi 200 metrů před námi zpod bylinného pásu na okraji cesty vynořil on drobek a začal se cpát nějakými semínky. Začali jsme se opatrně přibližovat, i když jsme věděli, že není vůbec extra plachý, aby jsme si jej přeci jen prohlídli detailně. Světlo děsivé, ale díky nádhernému ojínění všeho kolem nás, jsme se chtěli pokusit i o nějakou přijatelnější dokumenatci. Když už jsme byli na půl cesty a ještě hodně daleko na "dostřel" vynořila se zpoza zákrutu zelená Fabie se šarmantním kloboučkovým řidičem, která málem tu vzácnost přejela. Strnad frnknul do přilehlého lesíku na poslední chvíli.

A je po ptákách mysleli jsme si, naštěstí ještě asi nebyl úplně nasycený nebo jej vyprovokovala dvojice pěnkav obecných zobajících na jeho plácku, prostě pan Malinký se opět podrostem vrátil a dal nám šanci si jej zvěčnit. Uff.

Nakonec při opouštění lokality ještě zapózovala červenka obecná. Hned jsem její pózování zneužil při přípravě péefky. Zastávka na štěrkovnách, po těžkém hledání odboček k nim, byla jen zoufalým pokusem o pozorování ptactva. Balíme to a s trochu rozpačitými pocity jedeme na jih - potáplice ništ, strnad ja. Ale mlha jak mlíko, která zničila hlavní část silvestrovského programu, se drží celou cestu.

No večer ve sklípku to snad bude lepší. No pro ty, kteří letos neulili start určitě. :-)

 

 

Fotografie k článku



Přidat komentář:
Vaše jméno
Kontrolní otázka: napište, jaký je aktuálně rok