1 2 3 4 5

V zasněžených pláních

Zase napadlo něco sněhu. Letos už opakovaně, což je na jihu Moravy velká vzácnost. Zůstal ležet a jeho vrstva se pomalu tenčí. Zkusím husy na polích. Mohlo by to vypadat hezky. Na známých místech mě vítají velké bílé pláně. Proto pátrám trochu mimo běžný rádius a taky nic. Za to ale potkávám krajinu, která pod tou bílou peřinou vypadá zase úplně jinak. Vlny a hrby u Šardic mají jinou dimenzi, ale opět chybí světlo - nezbytná podmínka kvalitní krajinářské fotky.

Nedostatek světla vynahrazují pozorování dravců. Těch se tu v sílícím větru vyskytují desítky a úspěšně loví jednoho hraboše za druhým. Obzvlášť v tom vynikají severské káně rousné. Dnes mám asi osobák, protože jich pozoruji naráz pět a navíc se mi daří je dostat do jednoho záběru. V protivětru dovedně plachtí, třepotají a navzájem se mezi sebou napadají. V rámci této hry provádí neskutečné akrobatické vývrtky a obraty.

Jakmil se v jejich blízkosti objeví  "naše" káně lesní, má smůlu. Okamžitě ji důrazně atakuje tato soldateska, takže většinou okamžitý ústup ze scény je jediným možným řešením. Tady u Šardic a později i v okolí Milotic je dnes hojně motáků pilichů. Na obou místech po třech ptácích. Někteří jsou tak silně soustředění na lov, že mi po dlouhé době, dají jakous takous šanci je při této činnosti vyfotit. Perfektní blízkost, takže chvílemi kašlu na focení a sedíc v nejlepším fotografickém krytu, osobním automobilu - se zradlovkou na klíně, se okouzleně dívám na tu leteckou přehlídku a vybroušený lovecký styl.

Husy pořád nikde a tak aspoň přepočítám místní labutě, volavky, i tady merčím jednu káni rousnou. Vyplaším velké hejno hrdliček zahradních, to už v blízkosti obce a mířím v tom odpoledním pološeru domů. Na poli pod letištěm je větší hejno kvíčal, na střídačku sletují z korun vrb a olší do vojtěškového pole a hledají potravu. Marně mezi nimi hledám jiného drozda - totiž cvrčalu, kterých se v letošní zimě u nás urodilo. Kvíčalí sborové "šak-šak-šak" , přeruší rychlý průlet samice krahujce. Ta nahání nějakého většího pěvce, ale v tom mžiku se mě nedaří určit její zřejmě brzkou svačinku.

Co mi problém s určením nedělá je větší hejno čížků lesních. Přilétli od jihu podél potoka jehož hráze místy lemují olše . Semínka vylouplá ze šištic olší jsou pro čížky delikatesou. V posledním týdnu - dvou se jich na různých místech a hlavně kolem krmítek objevily spousty. Tady ještě mají co louskat, takže je to ke krmítkům zatím zřejmě netáhne. Dívám se na jejich opakované nálety a akrobatické kousky. Zavěšení na samých koncích větviček hlavou a zády dolů získávají tito nádherní šedozelenočernožlutí drobečci potravu.

Co určuju

Fotografie k článku



Přidat komentář:
Vaše jméno
Kontrolní otázka: napište, jaký je aktuálně rok

Komentáře:

Jura W. l 02.02.2019 03:02

Oprava : ....a to včetně 70 ha trojúhelníku na Mistřínsku...

Jura W. l 02.02.2019 02:57

Karle, Hrubá lůka je i pro mne - coby místního nimroda a těžkého invalidu - skvělé pozorovací místo, kde se pravidelně zastavuji při mých kondičních vyjížďkách na mé ručněšlapací tříkolce zn. Brázdilík a syn. Jako referenční bod k pozorování mi slouží turistický přístřešek na Hraběcí cestě, resp. tamější stůl, na který si pevně stavím svůj skvělý až 100 násobně přibližující spektiv zn. Yukon, takže s sebou nemusím vozit adekvátně rozměrný pevný a těžký stativ. Samozřejmě, že jako nimrod prioritně sleduju srnčí, zaječí a bažantí (lovnou) zvěř, ale nelze ingnorovat ani nelovné ptactvo všeho druhu, zvláště za situace, kdy v polních honitbách lovné zvěře valem ubývá, takže mnohdy bych se se spektivem tahal marně. Výhodou tohoto místa je, že milocká Hrubá lůka - jak já ji definuju - je přibližně čtvercového tvaru o ploše téměř přesně 100 ha ( ohraničeno potoky Hruškovice,Zamazaná, Hraběcí c. a hranicí katastru), takže se tam dobře počítá hustota čehokoli. V myslivosti se to týká především teritoriálně věrných zajíců. Pro zajímavost - v poslední na sníh bohaté (tuhé) zimě 2005/06 jsem tam napočítal až 25 zajíců, v posledních letech tam nevidím ani jednoho, tak se zaměřuji spíše na počítání zvěře srnčí - a to 70 ha trojúhelníku na Mistřínsku, neb se svým skvělým spektivem zn. Yukon vidím až k Palánku. V minulosti tam zimní koncentrace (např. zmíněná zima 2005/06) čítaly běžně přes 100 ks, v posledních letech - zřejmě kvůli zvýšenému (cyklo)provozu na Hraběcí c., pejskařům, motorkářů aj., většinou nasčítám počty do 50 ks. Bude to i tím, že zimy jsou zpravidla mírné, bez potřeby zvěře k vyšší koncentraci (šetření energií). Ostatně - já klasifikuji zimu jako tuhou až tehdy, pokud zajíci způsobují škody ohryzem v sadech (jabloně) a vinohradech - a to bylo naposledy právě v zimě 2005/06. A jelikož za okny právě řádí vichřice, která odkudsi z Afriky k nám ženě další silnou oblevu a rázně tak ukončuje kratičkou zimní epizodu (a vyhání srnčí zvěř z Hrubé lúky do lesa) , tak kvůli nespavosti ještě přidám námět k zamyšlení: Přemýšlím o tom, jestli by se ten můj nedal referenční pozorovací bod - ten turistický přístřešek - nedal využít i jako ornitologická pozorovatelna pro vzdělávání veřejnosti. Ostatně - informační panely tam jsou, a dokud tam nebyly ty tabule o historiii místního mlýna či místním vinařství, tak několik let prázné tabule tam místní mládež výužívala k zobrazování svých erotických představ o světě. V souvislosti s aktuální peticí týkající se vrácení života do zemědělsky intenzívně využívané krajiny by to byl jistě záslužný čin. K dispozici je i nedaleko (za mostkem přes Hruškovici) další odpočívadlo s panelem ( informace jsou tam poničeny vandaly) - původně kvůli zajímavému mokřadu, který je již dlouho vyschlý. Víme oba, že kolem navazující Muťenky je rovněž několik zajímavých mokřadů i výborných výhledů do polí. Dokážu si představit naučný okruh ve smyslu zmíněné petice, který by začínal i končil v Kyjově. Ostatně - na své ručněšlapací tříkolce zn. Brázdilík a syn ten okruh brázdím v průměru dvakrát týdně (má délku 15 km). Ani milovníci tekutého chleba nemusejí litovat - nová hospoda na místě bývalého vlakového nádraží ve Svatobořicích je zejména v parném létě příjemnou zastávkou. Tak - konečně se mi chce spát. Vichr je stále silnější, cloumá futry, ale snad usnu. Budu usínat s ustarananým vědomím, že už na Hromnice se probudím do jara. Je to blázinec - ale v éře globální změny klimatu si musíme zvykat ( zpevním futra).

Karel l 01.02.2019 08:21

Ahoj Juro, ty snímky jsem pořídil právě tam. Hrubá lúka je super místo na zimní pozorování ptáků. A letos je tam i větší množství (než bývá obvyklé) srnčí zvěře.

Jura W. l 01.02.2019 00:04

Karle, pokud je na fotce č.13 a 14 samice pilicha, tak tu jsem možnost před pondělním sněžením při soumraku pozorovat v řepce na milocké Hrubé lúce (na vzdálenost cca 300 m). Jako neodborník jsem ji původně typoval na mladého jestřába, ale krom nejistoty ohledně poznávacích znaků mi tu nehrálo, že by se tu jestřáb vydal na procházku stohektarovým lánem. Teď už vím a příště budu mít jistotu.