1 2 3 4 5

Venku dnes řádí vichr, že by psa nevyhnal

Venku dnes řádí vichr, že by psa nevyhnal, a tak jsem psa nechal doma a vyrazil sám. Oblačnost nad Kyjovem byla výrazná a silně proměnlivá, chvíli krásně svítil „oskar“ a za pár minut byla pro změnu tma jak v pytli.  Kdyby se ptal můj oblíbený kreslený hrdina král Jelimán svého rádce Maurice, jak to dnes vidí, jeho standartní odpověď „ tak fifty-fifty“;  by dnes dokonale sedla.

 Počasí je nejisté, kromě vichrózního větru – cíl cesty jistý štěrkoviště u Ostrožské Nové vsi. Tam je šance vidět něco zajímavého na nezamrzlé hladině. A cestou snad i něco v polích. Chyba lávky – kromě jednoho ťuhýka šedého před Uherským Ostrohem jsou pole a louky jak bez života. Všechno tvorstvo se zřejmě schovává všude možně před silným větrem.

To už u hostince Pod lipami, dost originální název,  odbočuju  vlevo a polní cestou plnou zamrzlých louží mířím k tzv. těžební nádrži. Předpokládám a správně, že na ní bude nejvíc objektů k pozorování. Na téměř zamrzlé laguně mě vítá skupina asi 40 labutí velkých, část hejna se zvedá a s obtížemí přeletuje na sousední velkou nádrž. Usedají doprostřed  lysek černých a kachen divokých, které se zde v mělké vodě u dělící hráze živí vodními rostlinami. Všechny okraje hrází včetně trávy, větviček a kamenů v dosahu větrem hnaných vln jsou pokryty fantaskním ledovým krunýřem a námrazami. Mrzí mě, že světla je zase poskrovnu, dalo by se tu pořídit pár pěkných detailních snímečků. V jednom z mála zbývajících keřů, ostatní už ošetřil zřejmě i teď velmi aktivní bobr; poskakuje červenka a nemá se k odletu. Ani se jí nedivím.

Nad polem směrem k zamrzlé Moravě kolébavě přeletuje pilich, hnědý pták je zespodu spíše rezavě zbarvený a tak si troufám říct, že je to loňské mládě. Nemám však čas si jej pořádně prohlédnout, jednak proto, že mi zmizel za rybářskými chatami a taky proto, že se z hladiny zvedlo velké hejno hus běločelých. To jsem zatím ani nezaregistroval, husy vylekalo letadlo startující z nedalekého kunovického letiště. Seveřanek je nejméně pět set a mezi nimi bylo na vodě i několik "našich" hus velkých.

Během následné kontroly hladiny, zjistil jsem už jenom několik kormoránů, hoholů a morčáků velkých, se husy běločelé poplašeně zvedly při každém startu jakéhokoliv letadla. Zatímco místní osazenstvo, zvyklé na obrovské „plechové dravce“, v klidu zůstává a často pospává na vodě.

Řádně vymrzlý se vracím k autu a mířím ještě zkontrolovat deniště kalousů ušatých ve Veselí a taky mrknout na místní malou štěrkopískovnu. Kalousů je na tradičním místě nejméně patnáct a jejich přítomnost je z daleka viditelná. Na nádrži kousek za městem směrem k Moravskému Písku je na kousku volné vody šest labutí velkých a čtyři morčáci velcí. Na nedaleké louce se ve větru krčí dvacet dva volavek bílých a sedm jejich šedých sestřenek, upřeně jedna vedle druhé hypnoticky hledí k zemi. Čekají na to, který z hrabošů udělá chybu a asi nemusí čekat příliš dlouho, poněvadž travnatá plocha je norami hlodavců provrtaná víc než ementál. To dobře ví i káně, kterou jsem vyplašil z polorozpadlého včelínu.

Po velkých hejnech kvíčal, které jsem tu před časem zastihnul; není vidu ani slechu. Keře hlohů a šípků jsou dokonale obrané, o hodování, které tu nedávno probíhalo;  svědčí jenom polní cesta téměř souvisle pokrytá narezavělými drozdími hovínky.
Usedám do pažouta a dnes od ptáků dokonale vyfoukanou krajinou se vracím domů.

Fotografie k článku



Přidat komentář:
Vaše jméno
Kontrolní otázka: napište, jaký je aktuálně rok