1 2 3 4 5

Víkend na Neziderském jezeře I.

Na úvod něco málo o místě dnešního výletu, tak jej popisuje česká verze Wikipedie:

Neziderské jezero (německy Neusiedler See, maďarsky Fertő-tó, přičemž fertő znamená bažina) je vedle Balatonu jediné velké stepní jezero v Evropě. Jezero leží v rakouské spolkové zemi Burgenland a v západním Maďarsku (župa Győr-Moson-Sopron). Samotná rakouská část je současně největším jezerem v Rakousku. Vyznačuje se pásmem rákosí, velmi malou hloubkou, mírným a větrným klimatem. Jedinečná fauna a flóra jsou chráněny dvěma národními parky Neusiedler See-Seewinkel a Fertő-Hanság a také zapsáním na Seznam světového dědictví UNESCO (v roce 2001).

Před 20 miliony let nastal tektonický propad v Panonské nížině, později byl zalit vodou Tethyského moře. Po poklesnutí moře před 11 miliony let vypadala Panonie jako slané brakické jezero. Obsah soli klesal tak, že se sůl ukládala v sedimentech. Na konci poslední doby ledové před 13 tisíci lety se uvolnil Dunajský ledovec a při posledním posunu byly utvářeny dnešní sedimenty v pánvi Neziderského jezera.

Rozloha jezera je podle vodní hladiny přibližně 315 km², z toho leží 240 km² v Rakousku a 75 km² v Maďarsku. Rakouská část je největší vodní plochou v Rakousku. Povodí jezera má rozlohu 1 120 km². Hlavní severojižní délka jezera je 36 km a šířka se pohybuje mezi 6 až 12 km. Výška zemského zakřivení mezi Neusiedl am See a Mörbisch je 9,6 m, takže není vidět z jednoho konce na druhý.

Jezero je téměř celé obklopeno rákosovým pásem, který vytváří jedinečné podmínky pro místní faunu. Díky převládajícím severozápadním větrům roste na východním břehu méně rákosí než na západním. U obce Donnerskirchen dosahuje pás rákosí šířky 8 km, Podersdorf leží na jediném bezrákosovém místě dlouhém 2 km. Rákosový pás, pokrývající až čtyři pětiny jezera, je místem hnízdění vodního ptactva.

Břehy jsou nízké, silně bažinaté. V létě (vlhké období) se rozměry Neziderského jezera zvětšují. V zimě někdy promrzá až do dna. Hladina jezera leží v nadmořské výšce 115,45 m.  n.m. Maximální hloubka jezera je 1,8 m. Průměrná hloubka kolísá mezi 0,6 až 0,8 m. Nejnižší hladina bývá la naměřena v srpnu. Jezero již vícekrát zcela vyschlo. Přítok do jezera zajišťují z 80 % podzemní prameny a z 20 % malá řeka Wulka. Voda v jezeře je mírně slaná. Odtok zajišťuje v letech 1895 až 1909 uměle vybudovaný Einserkanal. Tak je na území Maďarska svázáno s povodím Dunaje.

A teď popis můj.

Z Kyjova je to k Nezideru nějakých 165 kilometrů, proto jsem brzký sobotní odjezd nijak nehrotil, za cca 2 hodinky se dá na místo i mým vrzajícím a skřípajícím pažoutem dorazit. Dal jsem i dalším účastníkům výpravy - Fanoškovi, Alíkovi i Ondrášovi - možnost se na pohodu vyspat a nabalit. Člověk míní a hospoda mění platilo u posledního člena týmu měrou vrchovatou, asi hodinové zpoždění, které způsobil bujarým ponocováním, jsme mu servírovali celou cestu tam.

Ta probíhala v pohodě, aut bylo v sobotu ráno na rakouském venkově pomálu. Jediným zajímavějším pozorováním byl lovící luňák červený kousek od Marcheggu a havrani polní u Parndorfu, zcela jistě ptáci z okolí - tedy ne tažňáci z východu Evropy.

Pozorování z předcházejících dnů umístěná na www.birdlife.at byla hodně nadějná. Jediné co neodpovídalo předpovědím bylo počasí. Sobota vůbec nebyla slunečná a teplá, ale od rána až do večera zatažená, větrná a chladná s přeháňkami. I přesto jsme si den užili a nakonec i viděli hromadu zajímavých věcí.

Hned u Podersdorfu to byli kormoráni malí, kteří posedávali na bahnitých ostrůvcích nedaleko břehu a kolpíci bílí přeltující sem a tam před pozorovatelnou. Jeden z mladých ptáků úspěšně žadonil potravu po jednom z rodičů, který sice dlouho odolával jeho škemrání. Ale nakonec jsme dočkali a mohli jsme sledovat i krmení. Koňský výběh byl plný čejek chocholatých, nad rákosinami se střídali lovící motáci pochopi, převažovali mladí ptáci, na travnatých plochách hledaly něco k snědku obě vrány - černá i šedá.

U výběhu mangalic, maďarské plemeno prasete domácího, zapisujeme prvního opravdového exota - dvě andulky - papoušky vlnkované, které se spolu s vrabci polními a vrabci domácími, přiživují na zbytcích po prasečích hodech.

Přes Ober- a Unterstinker See, kde byly k vidění jenom labutě velké a několik lysek černých, se pomalu šineme informačnímu centru a biologické stanici na okraji Illmitzu. Návštěvu infocentra vřele doporučuji každému, kdo do oblasti Seewinkelu zabloudí. Dají se tu získat aktuální a užitečné informace o všech  možných věcech - včetně ubytování, počasí a je možné si zde i objednat exkurzi za ptáky s místním průvodcem. Standartem je nabídka různých propagačních materiálů včetně skládaček s mapkou celého území. Nás tentokrát dostala do kolen výstava fotografií ptáků Floridy, spíše jejich prodejní ceny, pořízené jakýmsi místním fotografem.

Na improvizovaný oběd jedeme do přístaviště  Illmitz a na jižní břeh Illmitzer Zicksee. V pošmourném počasí seteme na hladině jezera přes 300 kopřivek obecných, desítky lžičáků pestrých a čírek obecných. Potěšila i skupinka 18 potápek černokrkých a 1 potápka rudokrká. Objevují se první velká hejna špačků obecných, pronásledovaná krahujci, ostříži, pochopy a "Štefanem" - pilotem cessny, který letos nemá až tolik práce. Důvod je prostý, vykasané sítě na vinohradech značí, že i místní vinaři výrazně dříve provedli sklizeň napůl shnilých hroznů. I proto je letos špačků výrazně méně než zde bývá touto dobou obvyklé. Odhady početnosti v "dobrých" letech mluví až o 1 (1,5) milionu špačků obecných.

Se zpěvem chocholoušů v zádech odjíždíme na další lokalitu, tou je jezero Lange Lacke. Nezvykle plné vodou, většina ptáků na protějším břehu - od kompletní obchůzky jezera o délce cca 8 kilometrů upouštíme. Rozbíjíme pozorovací kamp u jednoho z odpočívadel. Ozývají se první hvízdáci eurasijští, neustále trylkují kolihy velké, mezi stovkami hus velkých, přeletují sem a tam tenkozobci opační, Občas během přeletu motáka pochopa nebo káně lesní se všechno na moment zvedne - pak zjišťujeme další nové druhy - skřivany polní, lindušky luční, stovky čejek chocholatých.

Na břehu jezera, poblíž čerstvě vyhrabané nory, která mi silně připomíná těch několik šakalích, které jsem našel na Balkánu - fotíme čolka obecného a ropuchu zelenou. Zrovna když máme nasazeny macro lens - přiletuje od severu ve velké výšce pták, kterého Onderka správně určuje jako kalouse pustovku. Zlatý hřebíček dnešního odpoledne. Sova s výraznou denní aktivitou, zakroužila a několikrát krátce zasedla do porostu před námi, potom se už nezvedla a v podmáčeném terénu zůstala sedět.

Začíná se smrákat a vyrážíme směrem k našemu dnešnímu nocležišti. Hned po překročení hranic s Maďarskem u Pamhagenu, je silnice lemovaná velkými plochami podmáčených polí. V nich se zdržují stovky až tisíce hus velkých, nacházíme mezi nimi  jednu se žlutým krčním límcem s kódem H512. Potom přes Fertod jedeme zpátky k hranicím s Rakouskem. Cestou jsou pastviny s vodními buvoly a uherským stepním skotem, jinde se pasou stáda racek. Ne není to překlep, racka je jméno místního plemene šrouborohé ovce.

K našemu hotelu, pozorovatelně (žial nezastřešené) přijíždíme tak akorát, rychle vaříme polívčičku a kafíčko, narychlo prohlédneme přilehlé vodní hladiny, které jsou doslova nacpané ptáky. Picneme několik klišé západovek a potom picneme i sebe, jiný "repelent" jsme nevzali a komárů je i v tom chladu překvapivě spousta. Ještě během našeho plkání se ze tmy ozve kvakoš, pak nastoupí sýček a po něm si slovo vezmou říjící jeleni ... už dlouho jsem nazažil magičtější noc. 

 

Fotografie k článku



Přidat komentář:
Vaše jméno
Kontrolní otázka: napište, jaký je aktuálně rok

Komentáře:

Karel l 07.10.2014 23:42

No tak sorry, bylo to 50 minut plus ještě čekání před pekárnou /:-) - ale žlouteček jsi zatahoval celý den

ritchi-ho.blog.cz l 06.10.2014 12:09

Prej asi hodinové zpoždění...tsss :)