1 2 3 4 5

Víkend na Neziderském jezeře II.

Jak říkám, už dlouho jsem nezažil magičtější noc.

Obloha byla nacpaná k prasknutí miliony hvězd. Téměř žádný světelný, ani zvukový civilizační smog. Houkání sýčka, které nakonec na celou noc i velkou část dopoledne vystřídala jelení říje. Troubení, chrochtání a sípání paroháčů, prokládané přebíháním zvířat přes mělké vodní plochy (to byl rachot, co klucí ?), nahánění se jelenů mezi sebou, dusot a frkání zvířat ze tmy jen několik desítek metrů od našeho dočasného azylu. Super, toto bych mohl častěji.

Natažený budík neúprosně řeže tmu, je čas na - pořádné sušení - šíleně vysoká vzdušná vlhkost totiž promáčela naše spacáky i karimatky. Nevadí, stavím vodu na kafe a instantní frýhštyky. Ptáci se v tom oparu, ze kterého čouhají jenom vršky nejvyšších stromů, rozletují z vody do okolí. Jiní se naopak na vodu vracejí.

Začíná ranní kalup, u pozorovatelny se protočí několik ranních ptáčat z řad fotografů. Východ (nebo západ) Slunce je pro člověka od pradávna magický okamžik, potvrzení jakési jistoty, že ...no že věci prostě jdou tak  jak mají.

Prokřehlí hledíme přes stativák na okolní vodní plochy a pastviny. Už včera a dnes ještě víc, si říkám, jak je možné, že nějakých sto kilometrů vzdušnou čarou od nás se člověk ocitne ve stejně rozvinuté zemi, ale přitom je v jiném světě. Od lesa ještě dlouho řvou nejnabuzenější čtrnácteráci, mohutní samci se pomalu  stahují k odpočinku do mokřadů, musí se zchladit po prohýřené noci.

Na vodě jsou stovky lžičáků pestrých a stejně tak i čírky obecné. Desítky kopřivek obecných, mezi kterými neustále pískají hvízdáci eurasijští. Z rákosin se ozývá chřástal vodní. Mezi kachnami na hladině jak korkový plováček šmejdí lyskonoh úzkozobý. Paráda.  Odkudsi z východu přiletují kolihy velké a usedají do pastvin poblíž skupiny tenkozobců a čejek. Přímo pod námi se ozývají lindušky luční, některé vábení snad patřilo i vzácnější lindušce rudokrké.

Co chvíli, se část ptáků zvedá do vzduchu, to když přiletí některý z desítek (teď myslím celou oblast) motáků pochopů a snaží se něco ulovit. Větší zmatek způsobil zálet jestřába lesního. No každopádně totální poplach nastal v okamžiku, kdy se ze stromů na okraji lesa zvedl pár dospělých orlů mořských a nízkým letem přetáhli, asi jeden kilometr na menší strom s hnízdní podložkou. Tam usedli a dlouho se pak slunili.

To už jsme měli částečně osušeno a úplně zabaleno. Vyrazili jsme podél kanálu zhusta obsazeného rybáři směrem k druhé pozorovatelně. Už na začátku cesty jsme zaregistrovali neustále se ozývající sýkořice vousaté, byly doslova všude, většinou v hejnech do padesáti jedinců a dohromady v počtech řádově stovek až tisíců. Nic podobného jsem ještě nezažil. Ptáci usedali do korun stromů, zaletovali do ohrad s dobytkem, do hospodářských dvorů a během přeletů na větší dálku usedali i na pelyňky a vyšší byliny kolem cest. V poledne jsme je viděli i v obci Fertoújlak, proletovali nad dvorky domů a dokonce usedali do korun jehličnanů.

V rákosinách kolem kanálů je doplňovaly desítky moudivláčků lužních, stále protahující rákosníci obecní. Méně k vidění byl strnad rákosní nebo mlynaříci dlouhoocasí. Velkým překvapením bylo pozorování králíčků obecných spolu s červenkami, v keřích uprostřed rozsáhlých pastvin.

Krkavec velký hnaný poštolkami obenými, jednoznačně nejhojnějším dravcem Nezideru, nás směruje do obce Fertoújlak - s Rakouskem je propojena cykostezkou, která hraniční kanál zřejmě překonává nějakou lávkou. Během oběda nad námi přeletují opozdilé vlaštovky obecné a dokonce i jednotlivé jiřičky obecné. U hřbitova na konci obce se objeví strakapoud "neurčený", později v obci vidíme dalšího - tentokrát se shodujeme na tom, že je to strakoš velký.

Největším překvapením jsou ale dva dospělí čápi bílí. Posedávají po komínech a střechách domů, pak přeletí na hnízdo, kde dokonce tokají a klapou zobáky. Při odjezdu je vidime za velkým stádem racek jak pomalou chůzí hledají nějakou kořist. To už Fanošek a Ondráček leží v zákrytu jak horští myslivci a číhají na syslíky. Místní borci buď chodí spát později než naši, kteří občas zalehnou už koncem srpna, nebo je z letargie probralo neskutečné teplé a slunečné počasí, které dnes panuje. Jejich fotografování nemá dlouhého trvání, ve služební Ladě Nivě přijíždí pasák a kluky nekompromisním pohledem vyhání těch pár metrů za ohradník.

Je dost po poledni a my vyrážíme zpátky na rakouskou stranu. Včera jsme totiž dostali pár dobrých tipů od jednoho anglického ornitologa. Tož si jedeme v praxi ověřit jestli nekecal .... a nekecal. Aspoň co se týče malého stromku, který s oblibou používají k odpočinku kormoráni malí.

Světlo už je tvrdé, ale skupinovka nejméně patnácti těchto sympatických diblíků potěšila. V přístavišti se pokoušíme ještě jednou chvilku hledat nedávno pozorovanou chaluhu pomořanskou, kromě asi padesáti racků chechtavých se v okolí nemotá nic. Vysoko v termice nad marinou krouží dva orli mořští a několik kání lesních.

Po krátké zastávce u Zick See, narozdíl od včerjška tu už dnes hejnko 15 jespáků obecných neoperuje, jedem stejnou trasou jakou jsme přijeli, zase zpět. Jižně od Podersdorfu opět sledujeme kolpíky bílé, kormorány malé i  volavky bílé spolu s volavkami stříbřitými. Výrazně víc je dnes na lokalitě racků chechtavých a racků bělohlavých, mezi nimi jsou už i jednotliví racci bouřní. Zmatky opět působí každý přelet pochopů, mezi drobnými pěvci - zde konipasy lučními a špačky obecnými vyvolal paniku útočící dřemlík tundrový. Mihl se kolem nás a nízkým letem nad porostem rákosu zmizel během chvilky z dohledu. Vylekal dokonce i hejno čejek chocholatých, na jehož okraji nenápadně sbírá potravu kulík bledý.

Oblast opouštíme s pocitem dobře vykonané práce, no za dva dny našeho pobytu jsme pozorovali (nebo slyšeli) celkem 105 druhů ptáků, teda včetně domácí drůbeže a papoušků vlnkovaných. Pro mě osobně ale tentokrát, přiznám se bez mučení, nebylo největším zážitkem pozorování bérdíků, ale noc strávená na terase mezi říjícími jeleny. Howgh.

 

 

 

Fotografie k článku



Přidat komentář:
Vaše jméno
Kontrolní otázka: napište, jaký je aktuálně rok