1 2 3 4 5

Víkend na Nezideru II.

Místo na nocleh skryté v závětří hlošin bylo mezi druhou a čtvrtou hodinou ranní svědkem nevídané zvukové a světelné show. Nepředvedl nám ji žádný rockový ansámbl, ale čtveřice za soumraku na první pohled  opuštěných megakombajnů. Posekli pole kukuřice, která nás opticky kryla od nedaleké silnice.

Ale nedělní ráno bylo na pohodu (až na ty bolavé hlavy) - kafíčko, sladkosti a opět skupinka asi 10 kalousů ušatých, kteří lesík měli za svůj. Od nedalekého Lange Lacke se za úsvitu rozletují do okolní krajiny stovky hus velkých. Ozývají se taky kolihy velké.

Hned na začátku sedmikilometrového kolečka kolem největší místní louže, se nás dvě postarší skautky ptají, jestli nevíme co by to mohlo být za takového malého černého tvora, který jim před chvilkou zkřížil jejich nordic walking cestu. A ejhle o chvilku později i my narážíme na hrubo ztuhlé čolky obecné, kteří se snaží najít nějaký zimní úkryt.

Hlavní i přilehlá menší jezera jsou do běla zkalená silným větrem, ale plná tisíci ptáků. Zimná čiapočka vytažená chvíli před odjezdem teď hřeje dvakrát tolik. Všude kolem jsou desítky skřivanů polních, na dvou místech ještě kolem nás profrčí bramborníček hnědý a u první pozorovatelny nacházíme (napřed podle hlasu) hejnko 5 lindušek rudokrkých. To už se konečně slunce vydralo zpoza hrany souvislé oblačnosti, neskutečné jak se okamžitě oteplilo. :-)

Na mělčinách a "bahnech" vyčumíme jespáky bojovné, jespáky obecné a i vzácnější jespáky písečné. Břehouše černoocasé, kulíky říční i bledé i čejky chocholaté a dokonce vodouše rudonohého ! 

Začínají poletovat žluťásci i modrásci, objevují se vážky a nacházíme i vyhřívající se rosničku zelenou. Na chvílku se ocitáme uprostřed velkého stáda krav. Maďarští honáci s pěticí cvičených psů projdou kolem nás. Úžasný moment, nádherná vůně a hromada kravinců. Brodící krávy a taky střelba z brokovnic (plašení špačků) zvedlo z hladiny naproti statku hejno asi 4000 kachen . jsou v něm ostralky, březňačky, lžičáci, kopřivky a zrzohlávky, oba "naše" druhy čírek a husice liščí.

O kousek dál ještě najdeme další kulíky říční s jespákem malým, přeletí hejno nejméně 150 skřivanů polních. Na vodu se vrací většina z asi 5000 hus velkých z pastvy. Obíráme poslední střapce - hrozny vinné révy, louskáme vlašské ořechy a hodně vyfoukaní a hladní se vracíme k autu.

Bohatýrský oběd provedeme na trávníku kempu na břehu Zick See. Obklopení pasoucími se lyskami, březňačkami a na dostřel smíšeného hejna racků - do sebe ládujeme pokrůtky českých uzenářů kombinované domácími nakládanými okurkami to vše zalévané plzeňskou dvanáctkou. Pivo v zimě zahřeje víc než kořala, tvrdí někteří lesáci. Asi mají recht. Ptáci jsou zvyklí na lidi a tudíž krotcí. Navíc duje takový vítr, že se jim nechce na vlnitou hladinu jezera, natož tak lítat. Jinak je lokalita mnohem prázdnější než během naší loňské návštěvy.

V pokročilém odpolední se suneme směrem jižním, Hraniční přechod - stará celnice je liduprostá. Žádní běženci, žádní policajti - ve Fertodu nám cestu kříží strakapoud jižní. Cestou do mexické pustiny k obci Fertoujlak nic výjimečného, všichni dravci jsou poštolky obecné nebo káně lesní. Zaparkujeme na nocovišti, ze kterého se nencháme vyhnat, odtáhnout ani jinak vystrnadit. Přilehlé mokřady jsou plné ptic.

Podnikáme krátký výšlap kolem kanálu - v pastvinách mezi uherským stepním skotem pár volavek bílých, 4 volavky stříbřité a havrani polní. Sýkořice vousatá po loňských orgiích - ani jedna. Snad je to tím, že veškeré rákosiny v mokřadech a taky kolem některých kanálů jsou vysečené - divný management.  Během hodiny nás míjí několik rangerů v jejich frajerských ofroudech - ten se psem, ten s rybářským vercajkem a poslední dokonce se živým rarohem na bidélku v kufře.

Začíná nádherný soumrak vrcholící rudým měssícem, no až takový šrumec to nebyl. Ale výčet ptáků před naší pozorovatelnou stál za to: 6000 hus velkých, 800 čírek obecných, 400 lžičáků pestrých, 100 hvízdáků eurasijských, kopřivky obecné, ostralky štíhlé, husice liščí - asi šest sedm druhů bahňáků, volavky bílé, stříbřité a popelavé - jednotliví motáci pochopi. Vrcholem večera byl slet racků bělo - středo na nocoviště, no odhadem jich moho být kolem 2000.

Otvírám flanděrku, chystám pelech v pažoutovi, chlapci za neustálého pokašlávání staví stan. Drsný Ritchi dokonce odmítal nějaké kotvení (?). Měsíc velikosti medicinbalu se vyhoupl nad obzor, ještě v něm chvíli třepotala poštolka, pak se schoval za mraky. Uléháme, všichni místní o nás letos ví, ale evidentně tu skupinku bláznů z Moravy berou na milost. Nechávají nás být. Tak dobrou.  

Fotografie k článku



Přidat komentář:
Vaše jméno
Kontrolní otázka: napište, jaký je aktuálně rok