1 2 3 4 5

Vítání zpěvu v Mikulčicích

Za poslední týdny se toho odehrálo tolik, že bych mohl psát nějaký zajímavý článek skoro každý den. Hlavně dění na rybnících mezi Mutěnicemi a Hodonínem bylo pořád plné překvapení a skutečně velkých překvapení.

Parta mladých výzkumníků během svého intenzívního bádáná a šmejdění měla to štěstí, že odchytila naprosto (zatím ?) exotický druh pěvce - rákosníka plavého. Drobečka, jehož hnízdní arál nejdál na západ dosahuje na rumunské pobřeží Černého moře.

Díky tomu jsem na rybnících prožil magické brzké ráno, poněvadž s několikadenní prodlevou jsem vyrazil toho tuláka dohledat a vyfotit. Chacháá. Ale jak říkám, krásné světla a stíny a odlesky stály za to. Nakonec jsem i ty rákosníky potkal - sice jenom "obyčejné", ale taky pěkné. 

Nicméně asi nejvýznamnější událostí a počinem bylo tradiční vítání ptačího zpěvu v lužních lesy řeky Moravy u Mikulčic. Brzy ráno na stanovišti nataženy sítě. Potom rychlá, ale po předchozí noci velice vítaná kávička a spolu s panem Grombiříkem uvítání asi čtyřicítky účastníků. Zblízka i z daleka, staří známí i nové tváře a především hodně capartů. To potěší, jeden dokonce i s nezbytným terénním kočárem a kojením během výšlapu. Počasí jak ze žurnálu.

První kontrola sítí - jen červenka, černohlávek a koňadra. Rychle pustit na svobodu a hurá do stínu lesa. Znalosti většiny účastníků byly na vysoké úrovni - takže sami upozorňovali na sedmihláska, budníčka lesního - rozlišili hlasy krutihlava obecného a strakapouda malého. Nacházeli obsazené dutiny strakapoudů krmících mladé, jedna byla jen asi jeden metr nad zemí. No paráda. Několikrát nám cestu zkřížily laně jelena evropského.

Když jsme se vyškrabali do otevřeného terénu na hráz  Moravy měli jsme možnost si hezky prohlédnout několik včelojedů lesních i s nezbytným tokem a tleskáním křídly. Čápy bílé i čápy černé, volavky popelavé. Luňáky červené i luňáky hnědé. Několik rodin husy velké s velkými housaty plavalo podél slovenského břehu.

Řeka i když už opadala, byla asi dva metry pod úrovní velké vlny, po deštích z předchozích dnů byla ještě pořád kalná. Tak i práce na nové mega lávce pro pěší a cyklisty byly zřejmě dočasně přerušeny. Každopádně toto vítané nové spojení obou břehů by mělo být uvedeno slavnostně do provozu někdy na podzim letošního roku.

Druhá kontrola sítí po ukončení letos delšího okruhu byla mnohem bohatší. V sítích se houpalo skoro dvacet ptáků. Třetinu z nich tvořila rodinka sýkor koňader s čerstvě vzletnými mláďaty. Ale super byla i trojice strakapoudů velkých, brhlíci, sýkory, červenky atd atd. Rozdal jsem různé propagační materiály,  přidal několik doporučení a dobrých rad a z mého pohledu podařenou akci jsem krátce po poledni ukončil a rozpustil. Hezkým gestem ze strany spoluorganizátorů, bylo umožnění vstupu na vyhlídkovou věž - pro účastníky vítání a to zdarma.

Cestou zpět, po sbalení všech fidlátek a pořízení fotek z ptačí perspektivy, jsem to vzal přes rybníky. Na spuštěné Výtopě mě přivítala trojice husic nilských a větší radost jsem měl z jednoho kolpíka bílého. Podle nepatrných zbytků černé barvy na špičkách ručních letek, zřejmě pták ve třetím roce života.

Fotografie k článku



Přidat komentář:
Vaše jméno
Kontrolní otázka: napište, jaký je aktuálně rok