1 2 3 4 5

Vždycky jako by to bylo naposled

Dnes toho moc nenapíšu. Jen tolik, že výpravy za husami běločelými v našich polích si užívám vždycky naplno. S pocitem, že letošního jara už to může byýt setkání poslední. Menší část hejna už určitě v různě velkých skupinách vyrazila na sever. Hlavní skupina se pořád ještě vykrmuje na našem ozimu, však je to na některých plochách nehezky znát. Ptáci se čím dál víc hašteří, evidentní už jsou během pastvy "sezdané" dvojice a časté jsou drobné štípance a tahání za peří.

Majitelé pozemků používají k plašení všech možných metod, ale je to stejně marný boj a snaha jako v případě třeba špačků obecných. Ptáci se prostě před autem, traktorem nebo velice často letadlem zvednou do vzduchu, aby po chvilce přistáli o několik set metrů dál. A pásli se znovu.

Úsměvná byla jejich reakce na loveckého pséka - napřed po proběhnutí hlavním hejnem v něm vytvořil jen širokou uličku, potom během obíhání se ptáci semknuly a uletovali až na poslední chvíli. Měli z toho akčního velšteriéra (nebo jagoše ?) co jiného než psinu. Na jeho pána, který kolem procházel o minutku později reagovali tak, že si jej z dvaceti - třiceti metrů zvědavě prohlíželi. Z hnízdišť asi znají jinačí lovce. Každopádně při pohledu na jejich bohorovný klid a drzou oraženost jsem si říkal: "... a já blbec mám strach nejet příliš blízko a už vůbec nevylézat z auta, abych je náhodou nevyplašil".

Omlouvám se za kvalitu většiny snímků, zákony schválnosti fungují a dobrého světla bylo v podvečerech předchozích dnů jako šafránu. Aspoň když jsem potvrdil výskyt límcované běločelky sluníčko na chvilku vylezlo.

Fotografie k článku



Přidat komentář:
Vaše jméno
Kontrolní otázka: napište, jaký je aktuálně rok