1 2 3 4 5

Z tepla jarní schůze uprostřed zimy do větrné reality

v okolí rybníků a nádrží pod Pavlovskými kopečky. Takový byl scénář uplynulé valentýnské soboty. Na schůzi jihomoravské pobočky ČSO konané tradičně v prostorách Zemského muzea v Brně jsem vyrazil po delší pauze. A protože jsem trošenku zaspal a venku bylo hezky, zvolil jsem výjimečně cestu autem. Dopředu tím oželel společenskou část schůze a navíc v Miloticích přibral navigátora Aldu.

Jednak jsem chtěl poplatit členské příspěvky, už vlastně dluhy a navíc program opět sliboval zajímavé novinky a přednášky. Jenže potřeba pobytu na čerstvém vzduchu po včerejším bujařejším večeru a stále slunečné počasí za okny paláce na Zelňáku mě pudila ven.V pravé poledne jsme se trochu neuctivě zvedli ze židlí a tudyho pryč, směr Vídeň.

Po chvilce jsme míjeli pískovny jižně Brna a za moment už stáli na Sluncem zalité hrázi rybníka u Nové Vsi u Pohořelic.  Letos poprvé bylo v tom slunečném poledni cítit jaro, to umocňovalo i nejméně 1500 racků chechtavých pročesávajících bahnité dno rybníka. Ten se začal právě napouštět a bohužel do finále šla na první pohled razantní (barbarská) těžba většiny stromů v severním cípu rybníka. Nebyl to hezký pohled na padlé mohutné stromy.

Nádrže jsme zkontrolovali z hrází u propustků Brod nad Dyjí, Pasohlávky (Mušov) a Dolní Věstonice. Do svých notesů jsme značili několik druhů severských kachen, některé jako hoholy severní  i v zajímavých počtech. Při přejezdu k Mušovu vylétlo z vody a přes horizont nad námi odlétlo do polí k Drnholci nejméně tři tisíce hus běločelých. Zbytek asi sedm tisíc hus jsme zastihli na vodě,ale ne před kostelíkem, nýbrž bokem blíž ke kempu. Důvod byl jasný,  kolem ostrova se zdržovalo a co chvíli lovilo 10-12 orlů mořských a pěkně veškerou vodní drůbež plašilo a stresovalo. Teda kromě 800 kormoránů velkých, kteří seděli v jedné dlouhé řadě na kamenech lemujících původní cestu k zaniklé vsi.

U Dolních Věstonic pribúdlo do seznamu několik kopřivek a čírek obecných, další morčáci bílí (ostatně celý report je na avif.birds.cz), potěšili i hvízdáci eurasijští. Začalo se zatahovat a zvedl se čerstvý vítr, vlny znemožňovaly pozorování ptáků na vodě na větší dálku. Během přejezdu za dnešní twitcherskou vložkou jsme u Strachotína míjeli vránu černou (opravdu černou) a dalšího hybrida se šedivkou, ale taky notně tmavého.

Potom už parkujeme u obce a vydáváme se pro hlédnout betonové schody hrází nádrže. Počasí se zhoršil, obloha potemněla. Potkali jsme pána s pitbulem, pár důchodců bez pitbula; šíleného cyklistu a normální stádečko ovcí a koz. Za záhybem jsem Alešovi řekl, že dojdeme ještě k tomu dalšímu kopečku z hlíny a štěrku a točíme to nazpátek. No a právě za tou hromádkou zeminy, se za trsem trávy krčila ona - sněhule severní. Z původní čtveřice zřejmě zůstala jediná. Na schůzi padla zmínka o nálezu jedné poblíž silnice, zřejmě sražené autem. Na vysokou citlivost a i tak s dlouhým časem pořizuju něco snímků pobíhajícího, ne hopsajícího severského pěvce. Potom pták odletí velkým obloukem přes vodu směrem zpět a my máme to štěstí, že jej cestou zpět k autu nacházíme znovu. Teď už více pozorujeme. Foti se prakticky nedá.

Sedáme do bezvětří auta, jaká úleva. Cestou domů je zajímavější jenom pozorování 20 špačků obecných poletujících kolem nocoviště v rákosině u Štinkavky. Otázkou je, jestli jsou to zimující ptáci nebo první poslové jara. Jako rozený optimista je řadím do té druhé kategorie.

 

Fotografie k článku



Přidat komentář:
Vaše jméno
Kontrolní otázka: napište, jaký je aktuálně rok