1 2 3 4 5

Za ptáky do Svaté země II.

V noci trochu poprchá, jinak je noc klidná. Ráno se jdeme projít kolem kempu. Ptáků moc vidět není, hoši tedy převrací kameny ve snaze najít nějakého brouka, pavouka, hada nebo štíra… Z kopce v Ezuzu nás sleduje nějaká paní a začne na nás hulákat, ať kameny necháme na pokoji. OK! No problem! Šouráme se zpět do kempu, paní nás poklusem dohání… Can I help you???? What are you doing here!! Good morning, my tady pozorujeme ptáky…. Pod kamenama????  Vysvětlujeme, že nás zajímá veškerá příroda a kameny jsme vždy vrátili na původní místo. To ji uklidní a nabízí terasu domu, z ní že se nááádherně pozorují ptáci. S díky odmítáme, vracíme se do kempu, balíme stany. Snídani vynechávám, žaludek už zoufale odmítá salám. Jedeme zpět na pozorovatelnu zkusit štěstí s dropem hřívnatým.. O ho za chvíli skutečně nachází, je sice dost daleko ale jeho parádní tok s načepýřenou hřívou si užijeme. Také znovu vidíme hejnko běhulíků, tentokrát celkem zblízka.
Zpět do auta a dál. Z časových důvodů se rozhodneme vynechat rybníky v Ma agan Michael i veleznámé Hula Valley. Biotop rybníků a mokřadů se rozhodneme prozkoumat v okolí Bet Shean. Čeká nás teda skoro 300km přesun. Cesta je dobrá, velká část po dálnici. Krajina se dramaticky mění, vyprahlé pouště vystřídají zelené plochy polí a sadů. Cestou celkem intenzivně prší. Štrejchneme Berševu a Tel Aviv. Zastavujeme na benzínce – káva a kroasán jsou po třech dnech salámovačky jako mana nebeská. Zkoumáme možnost táboření kolem Bet Sheanu. Oproti pouštím, kde vyznačených míst k táboření spousta, je to tady v hustě obydlených oblastech slabota. Uvažujeme o kempu, na který jsme dostali tip od manželů Levých z Brna. Cena 80 šekelíků za osobu a noc se nám zdá dost přemrštěná… v ceně je i vstup do přilehlého akvaparku… tak to opravdu nepotřebujeme. Nakonec přes booking.com objednávám apartmán přímo v Bet Shean, zhruba v ceně toho kempu. Zastavujeme jenom v městečku Afula na nákupu. Košík plní chleba, placky, buchty, pivo, víno a další pochutiny. Ceny jsou vyšší než u nás, ale oproti pohostinství ve velmi přijatelné rovině.

Pak už do Bet Shean, kde podle navigace přijedeme do ulice, kde leží náš apartmán. Bohužel, adresa se zobrazí pouze v hebrejštině, takže se začneme vyptávat lidí na ulici. Když se ptáme asi desátého člověka, který o ubytovacím zařízení v životě neslyšel, začíná nám tuhnout úsměv. I prostředí není zrovna ze žurnálu. Na ulici jsou odpadky, toulavé kočky, občas i lidský produkt hustě pokrytý mouchami. Na telefonním čísle u rezervace to nikdo nebere. Mobilní internet stávkuje a kapacita baterie v mobilu se povážlivě blíží k nule. No, tak to je prekérní situace. Na poslední dvě procenta baterky vytočím ještě jednou telefonní číslo uvedené u rezervace. Zvedne to jakási slečna či paní s téměř nulovou znalostí angličtiny a po proudu hebrejštiny zaslechnu five minutes. Aaargh – tak to vypadá aspoň slibně. Sedáme si na patník v polovině ulice a civíme po okolí. Tázavými pohledy skenujeme řidiče všech projíždějících aut snažíce se navázat oční kontakt – to jsme my… Nebylo třeba. Na konci ulice zaburácel motor a před náma zabrzdil obrovský a mega vytuněný Jeep Wrangler Rubicon. Z okénka se vyklonil opálený sympaťák – Are you waiting for accommodation? Yes!! Thats us!!
Trefili jsme se skoro přesně. Dům a jeho okolí dělí od ulice vysoký železný plot, proto hledání podle fotek na booking.com bylo celkem marné. Sympaťák Shai poskytuje ubytování teprve pár týdnů a my jsme teprve čtvrtí hosté. Proto o něm v ulici nikdo neví. Celkově náš hostitel do okolního prostředí vůbec nezapadal – potetovaný týpek s dlouhými kudrnatými vlasy a perfektní angličtinou – nic co bychom v okolí zaznamenali. Apartmán je dost malý, ale v porovnání se stanem je to nádhera. Otevíráme pivka a v pohodlných křesílkách plánujeme co odpoledne. Z telefonních drátů na nás zírá strdimil palestinský. Dalekohledem sledujeme na obloze obrovská hejna čápů a pelikánů.
Do setmění je ještě dost času a tak vyrážíme na rybníky přímo pod Bet Shean. Už zdáli vidíme spoustu ptáků. Auto necháme na kraji silnice a pěšky se vydáváme kolem rybníků. Vítají nás desítky dravců, hlavně luňáci hnědí, ale také několik orlů volavých. Nad hlavami nám přeletují hejna pelikánů, v pozdně odpoledním slunci mají nádhernou barvu. Poprvé pozorujeme také ledňáčka hnědohlavého. Nádherný pták. Chvilku se zdržíme s rákosníkem hlučnohlasým – zkoumáme, jak se liší od našeho rákosníka velkého.

Od hlavní cesty odbočí k rybníkům bílé auto a spustí sirény. Ká má jasno – jdou po nás hoši, jsme úplně v prdeli !!! Nejsme. To jenom majitelé rybníků marně plaší ptáky, kteří ve stovkách sedají na vodu a snaží se posilnit rybami na další cestu na sever. Rybníky vůbec vypadají dost hnusně – jsou to doslova vany na ryby, jenom beton a makadam bez jediného kousku rákosu nebo jiné zeleně. Některé nádrže jsou zasíťované – ze sítí visí torza ptáků, kteří to nedali… zlaté Mutěnice …
A zpozorní a zrychlí pohyb. Ty vole, tam něco leze! Něco jako… ukazováky naznačuje něco jako že to má zuby, asi velké zuby. Had??? Néé, něco jako (opět pantomima znázorňující něco zubatého…), hlodavec! Potkan??? Ne, větší!!! Ondatra. Z tajemného tvora se vyklube promyka ichneumon. Máme štěstí a toto fakt dost velké zvíře si prohlédneme všichni.
Ve společnosti ptáků jsme až do setmění. Zapadající slunce vše barví do červena. Večer v apartmánu konečně sprcha a teplé jídlo. Instantní kuře na paprice chutná fantasticky. K tomu izraelský merlot, večer nemá chybu. Ale hlavně pak ta postel… Krátce po deváté všichni usínáme jako pařezy (pařezi?).

Spíme opravdu tvrdě. Hustý déšť co se spustil za oknem vzbudil jenom Ká. V poušti jsme totiž ztratili ostražitost a nechali jsme venku boty, aby se vyvětraly. Když je Ká uklízí pod střechu, jsou už plné vody. Navíc na mokrých dlaždičkách uklouzne a všechny probudí hlasité žuchnutí a klení. Naštěstí nic nekřuplo…
V šest hodin zvoní budíky, ale za okny hustě lije. Jak krásně se to vše sleduje z pohodlné matrace s polštářem pod hlavou… Dlouho se válíme a na telefonech sledujeme předpověď počasí a radar. V deset skoro přestane a tak vyrážíme. Cílem jsou rybníky v Kfar Ruppin. Do kibucu trefíme v pohodě, ale cestu k rybníkům hledáme dost těžko. Po chvilce bloudění rozhodneme stavit se v místním ornitologickém centru. Strážný kibucu nás tam dovede. Uvnitř sedí pár podivných týpků, ti nám na mapě ukazují nějaké rybníky, ale o na mapě uvedeném kroužkovacím centru nic neví…  Vyrážíme teda podle mapy. Parkujeme u wildlife krytu. Cedule ho označující je zarostlá křovím, přístupová cesta rovněž. Vyrážíme tedy pěšky po značené cestě. Kroužkovací stanice je v podobném stavu. Boudou prorůstá bez a další křoviny, do areálu už asi pár let nevkročila lidská noha. No, tak tento projekt se evidentně nechytil.
V křovinách to opět žije, vidíme spoustu pěnic. Už od začátku se pokoušíme o pěnici tureckou, kterých má být na migraci opravdu hodně. Zatím bez úspěchu. Ale jiných ptáků je hodně. Užíváme si zelené, svěží a rozkvetlé krajiny. Značená turistická cesta je ovšem v podobném stavu jako kryt a stanice. Asi 400m jsme se prodírali vzrostlou vegetací, než jsme dorazili k rybníkům. Čekají nás podobné betonovo-šutrové kádě jako předešlý den. Na první pohled nic moc, asi na třetí nádrži ale nacházíme konipasa citrónového, kousek dál pak hejnko vrabců moabských. Větší nádrž pak hostí spoustu bahňáků a kachen. Pro nás většinou běžné druhy, ale birdlist výpravy se notně rozrostl. Od kopců na západě se opět valí černá mračna, zdržujeme se tedy v blízkosti plechové boudy, kde bychom se mohli schovat. Pozorujeme obrovské hejno jeřábů popelavých, které bouřkové mraky tlačí. Je jich nejméně tisíc a i přes značnou vzdálenost slyšíme jejich troubení.
Déšť se nám vyhne, vracíme se zpátky k autu a vyrážíme směr Mt. Gilboa. Na odbočce pověstné silničky 6666 bereme benzín. Dávám si kávu a čokoládový dort – ten je vyrobený asi z 90% z čisté čokolády, milá slečna ho ještě strčí do pece, aby se čokoška na povrchu krásně roztekla. Tolik cukru jsem nesnědl snad od Vánoc…
Zastavujeme za první zatáčkou a snažíme se najít lindušku dlouhozobou. Pozorujeme desítky volavek rusohlavých, které posedávají na dobytku nebo v jeho blízkosti. Paráda! Linduška bohužel nic. Příjemným překvapením je kukačka chocholatá. Míříme po silnici směrem vzhůru. Na hranici lesa pozorujeme orla křiklavého, několik orebic čukar a další pro nás běžné ptáky. Také pozorujeme gazely dorkas. Celý den se potkáváme se sympatickým Angličanem. Ten lindušku douhozobou pozoroval, ale celý den strávil v kopcích…
Už za tmy se spouštíme zpět do Bet Shean. Nákup piv a pečiva a zpět do apartmánu. Loučíme se se Shaiem, ráno vyrážíme brzo a on evidentně není ranní ptáče. Prozrazuje na sebe, že je kadeřník a ve městě má salon. Ukazuje nám fotky s různými celebritami, ale bohužel my žádné izraelské celebrity neznáme. Pěkné to bylo!

Fotografie k článku



Přidat komentář:
Vaše jméno
Kontrolní otázka: napište, jaký je aktuálně rok

Komentáře:

Jura W. l 05.05.2019 16:12

Pak se podivuji,že si za svou domovinu vybrali oblast s nejvyšší mírou nesnášenlivosti na světě.Půda je tam na můj vkus příliš horká. Osobně bych volil místa s menší hustotou obyvatelstva a vlhčím klimatem. Nojo - jsem ateista.

Karči l 29.04.2019 20:29

No ono to spíš vypadalo, že nehledáme, ale už klademe nálože nebo miny. Konec žertů, přes všechna protivenství - jsou Izraelité většinou snesitelní lidi.

Jura W. l 29.04.2019 15:05

Řekl bych, že ta pozorná paní vás považovala za sběrače munice pro III. Intifádu. Levicově orientovaných propalestinských dobrovolníků ze "Západu" tam mají plné zuby. Vzhledem k tomu, že sedm z deseti Izraelců je ozbrojeno, tak jste měli docela štěstí.