1 2 3 4 5

Za ptáky do Svaté země III.

Budík v šest tentokráte poslechneme. Balení už nám jde samo a i do toho malého vehiklu se naskládáme celkem rychle. Po silnici 90 se přesouváme přes palestinské území na jih. Oproti bytelné zdi, která dělí palestinské území od zbytku Izraele v okolí Tel Avivu je tady hranice spíše symbolická. Hraniční přechod je liduprázdný, nikdo nás nekontroluje. Cestou na jih vidíme spousty ptáků. Je brzo ráno a tisíce čápů začínají točit termiku a pokračuji svou cestu na sever. Úchvatná podívaná !!
Za celou cestu přes Palestinu projíždíme jenom jedním check-pointem, který je opět obsazen pouze vojandami. Nakouknou do okénka a mávnutím ruky nás posílají dál. Zase ty parádní uniformy! A má červené uši – myslíš, že to byly Pákistánky?? Ze samého rozrušení totálně ztratil orientaci…

Pokračujeme po pobřeží Mrtvého moře. Na samém jihu palestinského území zastavujeme v místě kaňonu Ein Salvadore. Hned po vysednutí zahlédneme nádherného krkavce krátkoocasého, slétají se k nám somrající špačci Tristramovi. Pod náma se otevírají krásné výhledy na Mrtvé moře. Zamíříme vzhůru do kaňonu. Vítá nás běžný bělořit pustinný, nad klifem nad námi krouží dravci několika druhů. Potkáváme se se skupinkou Islanďanů a dělíme se o zážitky a pozorování v posledních dnech. Bezva chlapíci. Společně pátráme po strnadovi pruhovaném. Strnada opravdu vidíme, ale je tak daleko, že určení není stoprocentní. Vyrážíme dál a zkoušíme nahrávku zpěvu. Strnad se opravdu ozývá. I když ho znovu nevidíme, shodujeme se na tom, že teda jo. Kolem nás proletují krkavci krátkoocasí – nádherný pták. Slunko peče, slezeme zpět na silnici a pokračujeme dále na jih. Údolí Ein Gedi vynecháváme – parkoviště je úplně plné a prodírání se davy nás zrovna neláká. Cílové druhy jsme beztak viděli v Ein Salvadore.
Další zastávko je Ein Bokek. Cílem tentokrát nejsou opeřenci, ale pláž a pohodlný přístup k Mrtvému moři. Ká se zdráhá platit parkovné (8 Kč na osobu) a přemlouvá nás, ať se teda nekoupeme vůbec (stejně bude ledová) nebo jedeme někam za město… Letovisko tvoří několik velkých hotelů, asi ale ještě není sezóna, protože lidí je na pláži poskrovnu. Oblékáme plavky a suneme se do olejovité solanky. Je překvapivě teplá, dno tvoří vysrážené krystaly soli. Ještě než stačím prohlásit pozor na oči, A ladnou šipkou prořízne hladinu. Doprdele to pálíííí!! A do těch ran ti sype sůl a láme hůl… Když dobrečí, tak se všichni jako korkové špunty plácáme na vodě. Je to neuvěřitelná hlína, zkoušíme různé polohy lehu na hladině, pořizujeme stylovou fotodokumentaci. Sprchy na pláži prudkým proudem (skotské střiky) umývají mazlavou solanku… Tak to bylo fakt zábavné.
O kousek dál zastavujeme u mokřadu Neve Zohar . Mají tam být slípky modré, vidíme ale jenom naše slípky zelenonohé, potápky malé taky rákosníky proužkované. Krásně si prohlédneme prinii obecnou, která sbírá materiál na hnízdo.
Míříme dále na jih. Krajina se opět mění v kamenitou poušť s roztroušenými stromy a keři. Občas zastavíme a rozhlédneme se kolem – vidíme první ťuhýky rudohlavé naší výpravy.
Parkujeme u silnice směrem na Idan a vydáváme se do vádí severním směrem. V některém tripreportu  byla uvedena pěnice arabská. Zpočátku vádí nevypadá moc slibně. Pěnice jsou samé pokřovky a ostatní ptáci jsou jen velmi poskrovnu. Pokračujeme ale dál a najednou ke křoví přibudou i vzrostlé stromy a ptáků znatelně přibude. Pozorujeme vlhy proměnlivé, dytíka úhorního, prvního ťuhýka běločelého a další. Vrcholným zážitkem je setkání s trnorepem egytpským. Velký ještěr se vyhříval nedaleko nory a na zvědavé okukovače vůbec nereagoval. I když jsme se pak na wiki dočetli, že se dorůstá délky až 80cm, ten náš měl minimálně metr… anebo víc… možná dva… Paráda! Pod stěnou vádí, pod vzrostlými stromy navíc objevujeme tábořiště, vybavené stolky a lavečkami. Ideální místo na přespání. Přiblížíme auto a rozbalíme stany. Podvečerní obhlídka přinese další druhy. Krásné pozorování timálie šedé a jako zlatý hřeb pěnice arabské. I když se rozměry pěnice arabská neliší od ostatních pěnic, její jizz je úplně jiný. Pohybuje se spíš výše, ve větvích akácií, a působí protáhlým, jakoby dlouhým dojmem. V detailu je vidět větší tmavé oko a oční kroužek kolem něj. No, tak to je dobrý zářez do pažby! V okolí tábořiště je spousta koroptví arabských. Pozorujeme je, jak šikovně šplhají do prudkých svahů vádí. Když padne tma, sedíme na lavce, plkáme a popíjíme ze zásob. Dobrou noc nám přijde dát párek lišek.

Brzké ráno ve vádí je krásné, ještě hodinu chodíme kolem kempu a užíváme si parádního místa. Byla to jistě jedna z nejlepších lokalit celé naší výpravy.
Jedeme dále na jih, zastavujeme v parku u kibucu Sappir. Je tam vybudované jezírko a vysázena spousta zeleně. Jak málo stačí, aby se žhnoucí poušť změnila na příjemné místo se svěžím vzduchem. Stromy a keře přitahují spoustu ptáků. Chvilku bádáme nad pěnicí s výrazně žlutou hrudí – byl to pyl z velkých červených květů… Hm, tak to ve Svenssonovi nenajdeme…
Ve vádí na km 82 konečně narazíme na krásného samce pěnice turecké. Parkujeme u podzemních nádrží u kibucu Lothan a jdeme do pověstných hliněných pozorovatelen. V hliněných budkách je i v poledním žáru krásný chládek. Bohužel, ptáci jsou teď absolutně neaktivní tak vidíme jenom pár pěnic a budníčků, jednu timálii a dvě přelétající káňata. Na chladivé hlíně se ale krááásně relaxuje…
Bez valného pozorování ale plní sil jedeme dál do Yotvaty. Po občerstvení na benzínce hledáme pověstná zavlažovaná pole. Po chvilce tápání poznáme že jsme dobře. Kam oko dohlédne, všude na okrajích i uprostřed polí stojí auta a u nich lidi s dalekohledy nebo u stativáků. V zeleni opravdu přeletují ptáci, i když denní doba není zdaleka ideální. Pozorujeme krásné lindušky rudokrké. Chvilku se potulujeme kolem a pak míříme dále na jih. Dumáme, jak se asi pozorují ti lelci nebo sovy… Odpovědi se nám dostává až později od jiné výpravy z Česka. Musí se po tom poli jezdit v noci, s dálkovýma světlama. Jak něco blejskne okem tak zastavit a pořádně ptáka napálit těma dálkovýma… Aha.
Hned za Yotvatou zatáčíme ke kibucu Samar, kde se již delší dobu zdržuje několik pěvců černých. Pěvec černý je izraelský fakt ultra mega špek. Máme podrobný popis cesty od Martina Hrouzka, ale není vůbec potřeba. Malý hájek je hustě obklíčen birdery. Kolem je asi čtyřicet týpků, dalších aspoň deset pak rejdí v houští a snaží se o co nejlepší fotku. Ptáky vidíme hned, jak vysedneme z auta. No, tak dobrý. Rychle pryč z toho blázince.
Poslední zastávkou je kemp pod Amram Pillars. Kolem se tyčí skály různých barev, hlavně červených. Kolem kempu poletuje párek bělořitů pustinných. Ráno do kempu prý přilétá hýl plavý, místní velešpek. Vyžhavení z celého dne jdeme spát brzy. V noci je dost silný vichr, který lomcuje stanem

Ráno po hýlech pátráme marně. Do kempu nepřiletěl, ani se neukázal v přilehlých údolích. Krajina a scenérie hlubokých kaňonů je ale nádherná. Jsme už pár kilometrů od Eilatu, brzy se tedy začínají objevovat první birdeři a ptát se na Sinai Rosefinch. Bohužel, nemůžeme sloužit. Míříme do Ejlatu, kde v sámošce doplníme zásoby pitiva. Čeká nás poslední noc venku tak ať to pořádně oslavíme.

Přejíždíme do birderského centra. Tam je lidí jako prase. Pověstná birderská soutěž Champions of the Flyway zrovna vrcholí a v centru jsou stovky lidí. Většina se brzy zvedá. Využijeme veškerého servisu, hlavně toaleta je velmi vytížená. Sedíme ve stínu u informačního centra, pijeme pivo a kecáme o všem možném. Za chvilku začne víkend tak nakupujeme suvenýry – trička a magnetky na ledničku. Také Ká nakupuje suvenýry – do you still need that placard ? Ptá se dívky, která zrovna sundává z nástěnky plakátek ke Champions. Ehh…no, of course not.. please… Zmizí a přináší dalších deset… We still have a lot of them…

Přečkáme polední žár a přejedeme k nádržím na km 20. Hned po příjezdu na konstrukci fóliovníku uvidíme hrdličku kapskou. Paráda! Ještě před týdnem tam nebyly, teď nacházíme rovnou dvě. Máme radost. Stativákem prohlížíme hladinu odpadních nádrží a na nich spousty plameňáků a bahňáků. Posedáváme v pozorovatelně. Je sice krátce po třetí hodině ale nikomu se už nikam moc nechce. Za nádržemi je jordánské letiště a odpolední slunko krásně barví hory za ním. O najde na hrázi ouhorlíky a chystáme se zkontrolovat, jestli to náhodou nebudou černokřídlí. Byla by to haluz, ale kdo ví. U pozorovatelny zastavuje další trojice birderů: Do you see anythig special?... Yes, there is a pranticole, we shall check what kind…. Kubo, maj tam nějakýho ouhorlíka! No, tak to je bezva – další česká výprava, Kuba je ornitolog Jakub Hlaváček. Chvilku kecáme, trojka se pak vydá na km 19 zkontrolovat stepokury pruhované. Nejsou tam, letos ne – radíme jim se zkušeností starých izraelských bardů. Padá tma a světla letiště a města za ním malují v odraze působivý čárkový kód. Otevíráme izraelské červené a užíváme poslední noc pod hvězdami.
Za chvilku se vrací česká trojka. Stepokuři samozřejmě přiletěli… byli dva. Ještě dlouho kecáme o ptácích a Izraeli vůbec. Parta letí zpět už zítra, nás ještě čekají dva dny.

 

Fotografie k článku



Přidat komentář:
Vaše jméno
Kontrolní otázka: napište, jaký je aktuálně rok