1 2 3 4 5

Zednáři, zedníci a zedníčkáři

" Vy jste ti zedníčkáři ?" tak s tímto dotazem nás v podvečer vítali řádně promrzlé a vyfoukané na ubytovně správy CHKO Pálava. Dnes totiž proběhlo první kolo zajímavé akce. Jejím cílem je snaha o absolutní sečtení všech zedníčků skalních zimujících  na území Pálavských kopců. Podle dané metodiky jsme na určených místech a ve stanovém časovém úseku sledovali a zapisovali vše co se těchto nádherných ptáčků týká.

S Tomášem jsme si vybrali a byl nám i přidělen Sirotčí hrádek nad Klentnicí. Další dva členy našeho týmu Ondru a Aleše jsme předtím vysadili na jejich placech. A začátek byl nadějný, jen co jsme pobrali nezbytné věci a zamčeli auto, totiž během prvního mrknutí na Klentnickou skálu Tomáš pod jejím vrškem zmerčil pohyb - fajn tak je tady. V protáhlé štěrbině šmejdil a něco k snědku hledal on - zedníček skalní.

Na kopci to nebyla žádná hitparáda, foukal nepříjemně studený a silný vítr, ale navzdory němu zde i tak panoval nezvykle čilý pohyb turistů. Do toho ještě v podhradí místní dřevorubci (snad v rámci menežmentových plánů) motorovou pilou skáceli a naporcovali vzrostlý strom. Tomáš si vybral stinnou západní stranu malebné zříceniny, já naopak stranu východní nasluněnou. Zedníček se samozřejmě objevil na straně půlnoční, to jsem se dozvěděl z telefonátu mobilního vedeného na vzdálenost možná padesát metrů. Běžím tam a diblík někam zmizel, říkám si co když je teď na té mojí straně a pěkně se na světle předvádí. Mažu zpátky kolem hradu a  - nic - stěny jsou prázdné.Jen paní se zimními sluchátky na uších zbytečně hlasitě komanduje svého pejska a když je páníček fotí, tak na psa opakovaně řve "sýr - sýr". No jsem radši ve střehu. A znovu pípá tydlifon a v něm Tomův hlas:  "kde jsi ?! on je tady". Zase vyrážím po namrzlých šutrech na druhou stranu ruiny, když tam dokvačím jenom dostanu informaci, že po asi třinácti minutách pobytu motýlek odletěl směrem k velkému lomu nad Klentnicí. Odkroutíme si zbytek mapovacího času a pomalu scházíme dolů do vesnice. Na nedalekém roucestí nabíráme Aldu a na konci Mikulova Ondru. Jedeme so dát něco teplého do žaludku a něco dobrého na zub. Zvlili jsme hospůdku v Ivani. Tam se nakonec zcela neplánovaně potkáváme i s větší částí mapovací bandy. Je nás celkem čtrnáct nebo patnáct, hospoda je plná a kuchař asi kolabuje - ale už teď je jasné, že na efektivnější a přesnější sčítání na kopcích bude potřeba dobrovolníků mnohem víc.

Z nenápadné zastávky na hrázi Vrkoče se nakonec vyklubalo parádní pozorování velkého hejna hus běločelých.  V přilehlých polích trvalo skoro až do tmy. Ptáci se pásli na ozimech nechali nás dojít na poměrně malou vzdálenost a bylo jich minimálně deset tisíc. Však se taky nám i další skupině pozorovatelů podařilo znovu odečíst i několik límcovaných hus, které jsme tu měly před pár dny. Na suchém topolu sedí dva dospělí orli mořští a spokojeně sledují tuo množství potravy, nad nimi přeletuje luňák červený a v ruderálu se pohybujéí malé skupinky srnců.

Strnadí rákosní odletují nocovat někam ke břehu rybníka a jednotlivě přeletují na nocoviště i holubi doupňáci. Ve čtyři se máme hlásit na ubytovně, odjíždíme proto už bez zastávek do Mikulova. Čeká nás závěrečné hodnocení akce v jednom z jeskynních sklípků pod Kozím hrádkem, vytvoření časových os a zmapování pohybu zedníčků. Bujaré pití, hraní na kytary a zpěvy trvaly do pozdních nočních hodin. To bude ráno vstávání, říkám si když zaléháme na palandy. Den strávený ve něstě zednářů, zedníků i zedníčků se absolutně vydařil.

 

Fotografie k článku



Přidat komentář:
Vaše jméno
Kontrolní otázka: napište, jaký je aktuálně rok