1 2 3 4 5

O autorovi

Jmenuji se Karel Šimeček. 

Venkovská krajina Slovácka mě hnětla a tvarovala od útlého dětství. Dennodenně jsme se s partou kamarádů pohybovali ve „wildlife“ a zkoumali okolí rodné vísky. Když se k tomu záhy na základce přidala výborná učitelka přírodopisu, bylo téměř rozhodnuto o mém dalším zájmovém směrování. Každopádně mě k celoživotnímu  „koňovi“  nasměrovala knížka „Světem zvířat – Ptáci“ od pánů Hanzáka a Hudce. Našel jsem ji v deseti letech pod stromečkem a válel se v ní až do Velikonoc. A pak už to jelo – dokoupil se druhý díl, potom další a další knihy. K zimnímu krmení a jarnímu vyvěšování budek jsem začal svá pozorování zapisovat do neumětelsky ilustrovaných deníků. A začal jsem stylově popisem hnízdění tehdy u nás ještě dost vzácného strakapouda jižního, hnízdícího ve staré jabloni v sousedově zahradě.

karel šimečekkarel šimeček

Za dobré vysvědčení jsem si v kombinaci s penězi z prázdninové brigády ve čtrnácti letech koupil první šíleně těžký japonský triedr. Dodnes z piety leží v polici nad mým pracovním stolem. Odvedl svůj díl práce – od počátku jeho užívání výrazně poklesl počet otazníků u "neznámých" druhů v mém notesu. Přežil několik vodních ponorů, tvrdých pádů i dočasných ztrát až jej po pár letech nahradil lehčí sovětský kolega a následně řada dalších kukátek.

Tehdy už jsem coby studentík gymnázia dostal od učitelky češtiny výjimečně povolení odejít z vyučování do místního muzea. Čeká tam prý na mě nějaký pán a je na mě celkem zvědavý. Tím pánem byl profesor Emil M. Hachler, kyjovský rodák a moudrý člověk, s velkými brýlemi na ještě větším nose. Způsobil mimo jiné to, že jsem se v patnácti letech stal řádným členem Československé ornitologické společnosti. Jemu vděčím za získání základního přehledu o české a částečně i světové literatuře. On mi vysvětlil, během častých návštěv u něj v Lednici nebo v terénu, že kromě socialismu jsou na světě i jiné, možná lepší ideologie a státní zřízení.

V terénu jsem se častěji potkával s mnoha dalšími ornitology, kroužkovateli a fotografy. Především soustava rybníků u Mutěnic a Hodonína na všechny působila jako magnet, já jsem nebyl výjimkou. Není možné nevzpomenout dr. Stanislava Svobodu, který tuto lokalitu sledoval od jejího obnovení a byl pro nás všechny zdrojem obrovského množství praktických rad a pomůcek k určování ptáků ve volné přírodě. Díky němu jsem se mimo jiné dostal ke kroužkování. A protože svět je tak nějak ve své velikosti zároveň malý, zkoušky kroužkovatele jsem absolvoval na „Květné" v Brně u dr. Karla Hudce. Tedy člověka jehož knížka mě kdysi k zájmu o ptáky přivedla.

S kroužkováním jsem po čase přestal (obnoveno v roce 2017), cestování v poslední době omezil (zase trošku rajzuju). Výpravy za ptáky spojuji spíš s extenzivním fotografováním v okolí bydliště, jsem typický lokál patriot. Dost času se snažím věnovat propagaci ornitologie pořádáním různých akcí pro veřejnost, ať už jsou to terénní exkurze anebo přednášky. Mám radost z toho, že se mi k této zálibě podařilo přitáhnout pár nováčků, jejichž zapálení je velice nadějné. 

Kyjov, prosinec 2013