Big Day

Jak už jsem naznačil na konci předchozího článku, spontánně na poslední chvilku jsem se rozohodl k absolvování Big Day. To je celosvětový svátek lidí, kteří se zbláznili do pozorování ptáků a v tomto dni jejich šílenství dosahuje vrcholu. Po celém světe od půlnoci do půlnoci vyráží různě velké týmy, ale i jednotlivci do přírody s jediným cílem, aby viděli nebo slyšeli co nejvíce ptačích druhů v jimi vybrané oblasti.

V mém případě příprava na akci probíhala tak, že jsem Tomášovi oznámil, že jedu s ním. Paráda, reakce zdála se být radostná - ... ale večer jdu ještě na partičku kulečníku - hlásím, neboj žádná divočina, budu ready. Fajn, to je na tobě - vyzvedávám tě ve čtyři ráno, zněla jasná odpověď. OK.   

Do postele jsem spadl něco kolem druhé ranní a když mě skoro vzápětí budil mobil, měl jsem sto chutí jej totálně a dokonale zničit. Bez ranní kávy a jiných ranních rituálů jsem v mrákotách usedl do vozidla a jedéééém. Pozorovat co nejvíc druhů obnáší navštívit co nejvíc různých typů protředí a biotopů - naštěstí náš rodný okres je v tomto ohledu překrásně situovaný. Před východem slunka jsme proto v "horách" na česko-slovenském pomezí v lesích a loukách u Javorníka. Pomyslný závod odstartovala skupina laní v mlžném oparu na stráních Machové.

Náhrdelník ptačích druhů se plní korálek po korálku neskutečným tempem. Ale tak je to vždycky, když vzniká nějaká sbírka. Důležité korálky - chřástal polní a budníček lesní. I přes různě velké krize způsobené absencí spánku si užívám krásné scenérie Horňácka. Přesunujeme se podle velice hrubého časového plánu k větřáku u Kuželova, potom na Výzkum nad Malou Vrbkou a přes Kněždub a Lipov do Strážnice. V zámeckém parku probíhá jakési podivné cvičení domobrany, desítky koní, dělostřelectvo i slušně oháklá a vyzbrojená pěchota. Připisujeme důležité druhy - morčák velký, kavka obecná  a míříme dál ke Bzenci. Procházíme suchou i mokrou část tét nádherné oblasti. Tady je krize asi největší - motám se celý, nejen moje hlava a mám co dělat abych dokončil asi hodinový rovinatý výšlap. Ale seznam druhů se opět výrazně rozšířil - všechny tři cvrčilky, parukářka a uhelníček -  už jsme skoro na stovce.

Přes borovou doubravu u Ratíškovic a Milotice frčíme k Mistřínu. Cestou dostáváme informace co všechno je k vidění na rybnících u Mutěnic a já pozoruju jak se Tomovi volant jeho tojotky pomyslně stáčí tímto směrem. Do frasa. Rychlá kontrola pískovny nepřinesla ani orlovce říčního, ani chřástala malého. Ještě nadrženého řidiče ukecám, ať shlédneme hnízdo čápa černého v polním lesíku, lákám jej i na brhlíka, které jsme dnes pořád neměli. Hromada popadaných stromů v celém porostu znemožnila úspěšné dohledání čápů, ale návštěva lokality přinesla jiné překvápko vyšlápnutého lelka lesního - supeeer.

Pak už jen z kopce dolů a během pár minut jsme u předpokládané největší zdrojnice druhů. Rybníky u Mutěnic nezklamaly - přestože jsme neviděli některé špeky toho dne zde viděné. Přispěly k tomu i rarity jako kulík bledý, jespák šedý nebo více běžné druhy jako kulík písečný nebo první letošní zástih rákosníka obecného. Vodouš štíhlý či lyskonoh úzkozobý nebyly, bohužial. I tak jsme seznam dotáhli na konečných tuším 136 druhů. Ufff.

Musím podotknout, že výsledek mohl být ještě lepší, kdyby dnes jak naschvál nezmizely z povrchu zemského běžné druhy už zmíněný brhlík lesní, konipas luční, bělořit šedý, žluna šedá, která tu jinak řve jak o život ... a jiné. A vo tom to je - nic se nedá předvídat. I tak jsme skončili hádám na pěkném třetím místě v rámci naší malé vlasti. Hlavně to byl navzdory všem protivenstvím příjemně strávený den ve společnosti nezvykle chápavého a vstřícného spoluúčastníka. Díky Tome.

I když vím, že o něch skoro 140 druhů má v deníčku pozorovatel například v Bolívii cestou z hospody domů, pro nás je ten počet důkazem, že Hodonínsko je v rámci republiky na ptáky jedno z nej míst. Příští rok s naší účastí můžou konkurenční týmy počítat na tuty. a já zase už na tuty vím, že před tím na kulečník určitě nepůjdu. Nebo, že by jo,  jenom na chvilku .. 

PS: Dva dny po twitcherském maratonu slyším z okna kanceláře volající žlunu šedou a pohvizdování brhlíka, cestou domů v polích hned u silnice pozoruju konipasy luční spolu s bělořity šedými.

Fotografie k článku

Komentáře: