Birding po covid karanténě a izolaci

Tak ani mě neminula virózka a skoro přesně na den po orce jsem opět ochořel. Průběh nijak dramatický, leč kvůli platným normám (nebudu radši psát co si o nich myslím) jsem byl i se zbytkem rodiny uvržen do domácího vězení a izolace. Po třech týdnech už se mnou šili všichni čerti a tak jakmile pan doktor předepsal rekonvalescenční vycházky. No prostě hned jsem byl v pohorách a terénním mantlu a ověšený optikou jsem vyrazil ven. Napřed jsem dal dvě-tři hodně zadýchané malé kolečka kolem rodného města. V polích, sadech a vinicích bylo hodně ticho a smutno. Až na jednotlivé koňadry a modřinky a jedno malé hejno stehlíků nic. Absolutně nic. Možným důvodem je téměř souvislá vrstva sněhu s ledovou krustou na povrchu. Ledem jsou dosud pokryté i vinohrady a větve stromů. Už více než týden se ani denní teploty nedostávají nad nulu a v noci jsou běžné mrazy koilem -10°C.

Dnes mě kamarád, v rámci cesty pro "valenteenský" pugét a bonbošku ochotně zavezl k pískovně. Když odjel a já viděl kompetně zamrzlou hladinu severní nádrže, říkal jsem si jestli to byl dobrý nápad. Sakra, štěrkáč nemůže být úplně zamrzlý, v duch jsem se  konejšil. Ona i téměř souvislá vrstva vrubozobého trusu říkala, že tady něco nocuje a odpočívá.  Voda volná nezamrzlá tu musí být a taky že jo. Jen co jsem obešel cíp lesa se přede mnou zjevila jak jsem záhy zjistil velice pestrá společnost. Ptáci seděli a pospávali blízko od břehu na okraji velmi malé vodních plochy. Ideíální na pozorování a taky na dokumentační focení. Nakonec jsem napočítal celkem přes 1400 jedinců - 18 druhů vodních ptáků plus nějaká zpěvná drobotina k tomu. Perfektně jsem si po tom třítýdenním půstu spravil náladu a asi hodinu a půl trvající pozorování jsem si parádně užil.

Fotografie k článku