Bzeneckou doubravou a strážnickým pomoravím

Popravdě řečeno toho sobotního rána jsem vůbec nevěděl kam vyrazím. Počasí na víkend mělo být excelentní. A protože se po časovém posunu odpoledne krutě zkrátilo nebyl čas váhat. Nakonec mě to hodilo na Bzenecko, do starých známých zákoutí, kde vše zůstává jakež takež postaru. Tam jsem potřeboval dobít svoji battery.

Na rozdíl od okolí Jarohněvického rybníku u Dubňan, kde se nedávno vyřádila jakási štěpkovací banda. No šly na mě mrákoty, protože místa, která znám přes třicet let ze dne na den zmizela. Ale hlad po ekologické výrobě tepla je bezedný ... radši se vrátíme ke Stolářce.

Rybník se chystá pomalu na tradiční rychlý výlov. Je částečně spuštěný, na vodě toho k vidění moc není. Možnou příčinu naznačují desítky patron na hrázi a jako živý, ale totálně mrtvý kormorán velký, pohupující se na vodě poblíž loviště. Několik volavek bílých a volavek popelavých,už v předtuše blížících se hodů brouzdá po mělčinách. Dva stateční kormoráni loví mezi  cirka stopadesáti březňačkami a to je všechno.

Mnohem více volavek bílých se zdržuje ve "strništích" po kukuřici kolem Syrovínky. Podle počtu loveckých výpadů tu má skoro padesát bílých baletek dostatek hrabošů. Obecně je tu větší cvrkot na který z vrcholku vrby dohlíží ťuhýk šedý. Z lesa k Hajnisku a zase zpátky přeletují desítky sojek obecných, ozvývá se krkavec velký a nakonec i datel černý. Na mysliveckých posedech posedávají neposedné šedivky a sem tam i káně lesní. Pilicha jsem se dnes nedočkal. Snad jindy.

Vyrážím na louky mezi Strážnicí a Petrovem, dlouho jsem tu nebyl a tak jsem řádně natěšený, tam pilicha úplně cítím v kostech. Ántré je slibné - mladého havrana tvrdě napadla poštolka a zdá se, že se mě akci podařilo celkem dobře zachytit. jenže po chvíli merčím divnou sešlost s ještě zvláštnějším vybavením. Sportovní modeláři si tu dnes dali v hojném počtu sraz a se svými uječenými mazlíčky napodobují ulítlý RedBullRace v měřítku 1:20.   Vybrané kolbiště plíživě opouští poslední kohout bažanta a já raději taky.

V polích u Moravy je větší skupina volavek bílých a popelavých. Jedna z beluší má na levé paprčce bílý plastový kroužek. Na tu vzdálenost a v tetelícím se vzduchu nemám šanci něco odečíst. Doma navíc zjišťuji, že bílé plasťáky používají Chorvati, Němci, Bělorusi no prostě půlka Evropy, takže nejde ani určit kde domov její, kde domov její.

Na zbytku trasy směrem k Rohatci panuje nádherné druhé babí léto plné expresívních barev a se spoustou létajícího hmyzu - včetně včel, motýlů a různých druhů much. Taky berušek slunéčkovitých je vidět na každém kroku neúrekom. Logicky proto mířím na váté písky, na kus řeči se zastavím u pana Matyáše, pamětníka a skvělého znalce místních pěvců a potom už zaléhám do travnatého - písčitého pásu a fotím polodetaily, detaily a makra. A je co fotit.

Potěší podzimní tok jestřába lesního poblíž jedné z pasek, melancholický zpěv brávníka a překvapí absence skřivanů lesních. S těmi jsem dnes jistě počítal. Slunce klesá níž a níž, zvedá se vítr neslučitelný s pořizováním makro snímků. Ač nerad, končím dnešní seanci a směřuju k domovu. Home sweet home.

Fotografie k článku

Komentáře: