Co je to deniště ? No, přece opak nocoviště, to ví každý

Kdybych se zeptal mého synka, co je to deniště ?  Asi by rychle odpověděl: „Tati, přece opak nocoviště, to ví každý“;  a to jenom proto, že prudím a on už si chtěl dávno hrát nějaké Star Wars nebo Piráty z Karibiku nebo kýho čerta, protože to je ta nejdůležitější činnost na světě.

A má absolutně pravdu. Teda myslím s tím deništěm.  Deniště je místo, na kterém se živočichové, s opačnou tedy noční (soumračnou) aktivitou;  shromažďují za účelem denění, ne radši zůstaneme u odpočinku.  Ve světě ptáků jsou v našich zeměpisných šířkách nejlepším příkladem tohoto fenoménu sovy – kalousi ušatí. Nejlepším z několika důvodů.

Za prvé velice často si místa denního odpočinku vybírají, zatím se neví proč, uprostřed nebo v blízkosti lidských sídel.  Jsou nám tak, třeba i v Kyjově, doslova na očích. Denišť ve volné přírodě je jako šafránu, ale zřejmě jenom proto, že se nacházejí mnohem obtížněji než ty ve městech a obcích. Kalousi preferují různé parky a parčíky, hřbitovy nebo naopak zahrady mateřských školek. Pokud tam roste aspoň pár jehličnatých stromů – nejlíp smrků s hustými svěšenými větvemi, ale berou za vděk i borovicemi. Často i tuto podmínku sovy ignorují a na mnoha místech využívají ke spánku stromy listnaté  jako jsou břízy, duby, lípy nebo akáty. Jsou na nich jako pěst naoko, ale evidentně je to netrápí.

Za druhé proto, že se na taková místa po mnoho let pravidelně vrací a pro místní lidi, kteří jsou trochu všímaví, se stávají zpestřením jinak trochu nudného ročního období. Počet sov na nich, se může meziročně výrazně lišit. V některých letech jsou opuštěná úplně nebo jsou ptáky obsazena jen na počátku zimy. Na některých „odpočívadlech“ můžeme zastihnout desítky a výjimečně až přes sto sov; běžnější jsou deniště, na kterých se zdržuje kolem deseti až dvaceti ptáků. Tady hraje roli zřejmě dostatek potravy na okolních lovištích, je totiž prokázáno, že sovy vyletují lovit svoji hlavní kořist, hraboše, ven z města do okolních polí.

Nejlepším způsobem jak zjistit co nejpřesněji množství zimujících sov je sčítat je právě během rozletu na loviště. Rozlet probíhá pravidelně několik desítek minut kolem doby západu Slunce, většinou nárazově, při větším počtu ptáků i v několika zřetelných vlnách. Je to zážitek, který stojí za to vidět a neslyšet – protože jak víme ... to si nechám na konec.

Prostě je to občas dívadlo, z ničeho nic se po celé ulici nebo parku ze smrků sype jeden kalous za druhým a vy byste ve dne dali ruku do ohně za to, že zrovna na tom stromu jich nebylo víc než pět a teď už z jeho koruny stromu vyletuje pták desátý nebo dvanáctý. Představení trvá krátce, po několika minutách je prostranství zase prázdné a tiché jako předtím.  Diváci by chtěli přídavek, herci jsou ale pryč, mají jiné starosti.

Početnost bohužel občas ovlivňuje i rušení (záměrné ?) některými lidmi, kteří sovy ve svém okolí nesnesou. Z praxe znám několik případů pokácení stromů, u něhož jediným důvodem bylo, zbavit se kalousů. Je pravda, že díky dlouhodobému užívání stejných míst resp. stromů, se pod nimi hromadí trus a hlavně vývržky. Vývržky jsou oválné balíčky - chuchvalce nestravitelných částí potravy – které nejen sovy, ale celá řada jiných druhů ptáků, vyvrhuje ven. Vývržky se dají průběžně uklízet a po linii  hrábě – lopata – popelnice bez problémů likvidovat.

Přítomnost výskytu ptáků v tomto případě zjistíme jednoduše, protože tzv. pobytové značky nebo stopy jsou velice zřetelné – mimo již zmiňované vývržky, jsou to bílým trusem „natřené“ kmeny nebo i okrajové větve stromů, na konci zimy se pak přidávájí  hlasové projevy, klapání zobáků a příjemné tiché houkání samečků.  To už je náznak přicházejícího jara a signál, že v brzké době ptáci opustí zimoviště. Pospolitá komuna  se rozpadne  do párů, které si obsadí svá teritoria a v nich vyvedou nové potomstvo.

Vždycky se mi vybaví úsměvná historka z jednoho z mých sčítání kalousů ušatých během rozletu v Kyjově v ulici Mezi mlaty. Já stojím tiše na chodníku a čekám na rozlet, pár metrů ode mne obyvatelka domu, před nímž stojí velký smrk plný sov, shrabává hromádku vývržků na malou lopatku a do tichého podvečera velice jadrně brble:  "Která sviňa to sem pořád háže". Pokud ta paní bydlela v prvním nebo druhém patře, měla ty ušaté fešáky, každý den po celou zimu tak pět metrů před nosem.

Tak a šlus, to je konec, dostávám se k nevyřčené pointě tohoto článku. Je z mého oblíbeného seriálu Městečko Twin Peaks, od mého oblíbeného režiséra Davida Lynche a zní:  „the owls are not, what they seem – sovy nejsou tím, čím se zdají být".

Fotografie k článku