Co nového na mokřadech a v polích kolem nich

Co nového na polních mokřadech a v polích kolem nich, to se snažím byť i formou krátkých kontrol  cestou ze zaměstnání, zjišťovat jak je to jen možné. Teda v podstatě každý den, poněvadž mám to štětstí, že ať zvolím cestu z Hodonína do Kyjova jakoukoliv, pokaždé kolem nějaké té louže projíždím.

Letos je zatím zřejmé, že přestože se většina prvních navrátilců ze zimovišť objevila s mírným předstihem, tu hlavní vlnu, jakoby dole "pod Alpami" něco drželo. Je to vidět jak na vypouštěných rybnících, tak v lese, ale i v polích. Jako každý rok je zajímavé pozorovat setkání arktických druhů s druhy, které se vrací domů třeba až z tropické rovníkové Afriky.

První vlaštovky loví nad rybníky, kde pro změnu odpočívají po návratu z pastvy husy běločelé a husy polní. Poslední jíkavce v keřích na okraji lesů dohánějí nejen budníčci menší, ale i samečci pěnice černohlavé.

Rybníky zpestřují nápadně větší skupinky severských druhů kachen - hvízdáků, ostralek, hoholů nebo i lžčáků. U posledního jmenovaného bohužel, protože nádherně vybarvené samečky této kachny, u nás už zastihneme jenom na tahu. Pryč jsou doby, kdy jsme jejich hnízda nacházeli v podmáčených oraništích kolem rybníků.

Na loužích je možné spatřit oba naše druhy čírek - obecnou i modrou. Stejně jako u ostatních  kachen, i jejich kačírci už využívají každé chvilky k tomu, aby se už na cestě k hnízdištím dvořili kachničkám. Mezi posledními severskými husami pobíhají první kulíci říční a samozřejmě mnohem hojněji i konipasi bílí.

Lysky černé už obsazují teritoria a začínají s námluvami. Hnízda začínají, nejen symbolicky, stavět kromě našich hus velkých i labutě velké. Čejky chocholaté v okolních suchých polích už "vrtí" své důlky a jako stíhačky napadají kromě šedivek i proletující volavky nebo káně lesní.

Kouzelné jsou v těchto dnech především podvečery. Do houkání puštíků už je možné, kromě všeho toho bubnování žlun a strakapoudů, zaslechnout cvrlikání zvonohlíka. Na mnoha místech už běžně loví v menších skupinách i netopýři rezaví. A že je co lovit, je zřejmé, když člověk hledí proti zapadajícímu Slunci. To sice navečer Bůhví jak nehřeje, ale těm drobným hmyzákům to stačí.

Fotografie k článku