Co nového na rybnících aneb rychle dokud je hezky

Název článku jenom reaguje na předpovídanou změnu počasí. Z pátku na sobotu se má silně ochladit a zatáhnout a pršet popřípadě sněžit. Proto hned po práci vyrážím na tradiční kontrolu rybníků kolem Hodonína a Mutěnic.

Už první hlas, který slyším z vypuštěného Lužického rybníka mě ujišťuje o tom, že jaro je tady, patří totiž vodouši rudonohému. Kromě něj jsou na bahnech kousek od loviště ještě jespáci bojovní a čejky chocholaté, přímo pod "silniční" hrází postávají jako družičky volavky bílé, volavky popelavé v tom stínu nejsou téměř vidět.

Kolem včelína to hučí včelkami, nad hrází Kyjovky přeletěl letošní první žluťášek řešetlákový a za ním si to pobrukuje i nějaký větší žlutočerný čmelák. Ozývá se první letošní skřehotání skokanů. Nebýt předpovídaná výrazná změna počasí s následným ochlazením, byl by tento víkend určitě z kategorie " letos poprvé". Teploměr v autě mi ukazuje 21°C. Oko bere, řekl by karbaník.

Na hladině Písečného se kromě kejhání smíšeného hejna 400 hus běločelých a  250 hus polních, ozývá taky typické pískání hvízdáků, napočítám celkem 24 těchto pěkných kačenek a když poblíž objevím pár ostralek štíhlých a k tomu kačera lžičáka pestrého, jsem spokojený. Třešničkou na dortu jsou husice liščí, oproti minulé kontrole je jich celkem pět, na ostrůvku spící (místní) pár a bokem se držící tři samečci. 

Po zběžné kontrole obou Komárovských se přesunuju na hráz Dvorského. A zrovna včas, protože pomalu končí pátravé kroužení páru dospělých orlů mořských. Podaří se mi vyfoti oba ptáky a doma při zpracování snímků zjistím, že samice má na levé nozé zelený kroužek. Bohužel se leskl, a tak se jen můžu dohadovat, že je na něm u tzv. zámku buď číslice 8 nebo písmeno S. Ach jo, trochu jiné světlo a pár metrů níž. Snad se poštěstí příště. Všechny husy, kachny i lysky, které se před dravci doslova nacpali do rákosin, obezřetně vyplouvají na hladinu rybníka.  Ti mezitím cestou k severu vyplašili všechny volavky na vypuštěné Výtopě. Když k ní po chvíli dorazím, většina volavek také odlétá směrem k Mutěnicícm. Na bahnech zůstali jenom dva kulíci říční. Letos první. Pobíhají po dně rybníka jako malé myšky, kdybych netušil, že už by zde mohli být a pořádně místo neprohlédl, asi bych je v té obrovské ploše vůbec neobjevil.

Hladina Třetího Zbrodu je plná ptáků, převažují racci chechtaví. Nedávno zde kluci pozorovali už i racka černohlavého. Dnes rybník kontroluji od Výtažníků, z opačného břehu Kyjovky, takže jen letecky a skrze větve vrb. Na Výtažnících potěší nejméně 56 (slovy padesát šest) zrzohlávek rudozobých. Samečkům nasvíceným ostrým světlem hlavy doslova hoří rezavou barvou, skromné samičky jsou taky vyšňořené. Nad okraj lesa jakoby se na chvilinku vyhoupnul čáp černý, ale nejsem si tím jistý, tak to pouštím z hlavy a pokračuju k vypuštěnému Zbrodkému rybníku. Je pořád úplně prázdný, na jeho bahnech se v párech drží labuť velká, kachna divoká, chřástal vodní i lyska černá. Pravidlo páru porušuje jen hejnko 30 konipasů bílých a minimálně 40 jespáků bojovných. Těm jakoby při přistávání "hořela" půda pod nohama. neustále se zvedají a hledají místo vhodné k dosednutí, dávají mi tak celkem dost času udělat pár letovek. Po asi deseti přeletech se nakonec zvedají a odlétají úplně pryč.

U mostu přes Kyjovku profrčí pár ledňáčků říčních a ze břehu říčky se ozve typickým trylkem sameček konipasa horského. Kdysi typický druh vyšších a středních poloh, v poslední době a v jednotlivých párech hnízdí i u nás, v nížině. Snaží se k tomu žlutočernému fešákovi přiblížit a i díky tomuto manévru, spatřím bukače velkého, přeletujícího Srálkovský rybník směrem ke křížku, až na poslední chvíli. Každopádně - opět letos poprvé. Čas mě začíná tlačit, proto po vzácné volavce nepátrám a spěchám dál na sever. Jak jinak než letos poprvé, na kejdovišti pozoruju čírku modrou. Vyplaším totiž hejnko čírek obecných, ale jedna z nich je evidentně odlišně zbarvená. Navíc se za chvíli ozve malá velikonončí řehtačka. A je to jasné. Ptáci se už navrátí, na hladině zůstalo dvanáct potápek malých a letos ... no prostě mezi nimi i jedna potápka černokrká. Dokumentační foto pro nevěřící Tomáše.

Jarohněvickému rybníku jinak též Jaroňáku alias Dubňáku dnes dominují bílí raccí chechtaví (3000 ex.) a černí kormoráni velcí (135 ex.).  Husy i labutě se zdržují až v zadní části rybníku. Zatím ještě pořád výrazně převažují seveřanky nad našimi husami velkými. Počet nehnízdích hus velkých je na této oblíbené lokalitě značný. Ostatní páry už započaly s hnízděním a drží se v ústraní. Značné je i množství několika druhů kachen a nejméně 40 párů potápek roháčů, snad všechny už naplno tokají a nejmíň 800 lysek černých. To, že je u moci ještě zima, připomínají dva samci morčáka velkého, lovící nedaleko hlavní výpustě. Unavenýma očima, už se jen přes triedr kochám tou řvoucí bílou masou, do doby než se racci zvednou a ve dvou velkých vlnách neodletí někam na nocoviště.

Na webu avif.birds.cz  večer nacházím první pozorování čápů černých, takže odpoledne to v Muťkách nemusela být halucinace. Každopádně je to signál k uvolnění článku o původu čápů černých, kteří se u nás na jihu Moravy objevují, a který už mám nějakou dobu připravený. Šupnu jej na blog co nevidět. Tak zatím.

Fotografie k článku