Den ptačích i rybích invalidů

Tak bych mohl nazvat dnešní návštěvu výlovu největšího rybníku na Slovácku. Ten rybník se jmenuje Jarohněvický a nachází se poblíž stejnojmenné části Dubňan. Má rozlohu téměř sto hektarů a já jsem na této momentálně bezvodé ploše (téměř) pozoroval mnoho defektních ptáků a evidentně i několik lidí.

Radši se budu věnovat ptákům. Začnu jedním postřeleným kormoránem velkým a skočím rovnýma nohama k desítkám racků. Chechtavých, ale nejvíce bělohlavo - středomořských, kteří měli buď úplně amputované nebo dokonale deformované nohy. Dlouho jsem se nesetkal s takovou koncentrací ptačích invalidů. Příčina zranění obecně se asi váže k častým návštěvám skládek komunálního odpadu za účelem hledání potravy. Někteří racci měli nohy zaškrcené (i s jejich zbytky) různými motouzy, provázky nebo šňůrkami.

Jinak jako vždy v době rybářských žní - strouhy a louže rybníku jsou na pár dnů prostřeným stolem, který zrovna dnes přilákal přes dvě stovky volavek bílých a skoro 150 volavek popelavých. K tomu je nutno připočítat kolem sta velkých racků - drtivá většina bělohlavých, jednotlivě středomořští a stříbřití. Asi 250 racků menších - chechtavých i několik bouřních.

Dále neklidně přeletující malá hejna hus velkých a mlsně zmatené hejno sedmdesáti sedmi kormoránů velkých. Protože, jak je patrné ze snímků rybářů, mrzlo celý den a na vodě se držela tříšť a na bahnech zmrzlá krusta. Pro odečítatele kroužků dobrá věc. Měl jsem víc štěstí než Tom Baldrián včera, protože racčí nožky byly vesměs čisté - bláta prosté a tudíž čitelné. Odhalil jsem s různými nesnázemi tři  racky bělohlavé (2x červený a 1x žlutý ring) a jednoho racka bělohlavého (1x bílý ring). další jeden chechtavý s bílým kruhem na opačné noze a bělohlavý "žluťásek" mě dneska unikli.

Chvilku poté co odjel Ondra, který se urval z hokny v rámci pracovní přestávky (můj ty Bože) kolem proletěl kos černý se svěšenou nožkou a pak kousek ode mně hopsal konipas horský, který pro změnu měl místo pravé nohy pahýlek, navíc pootočený o 180°. Přesto jej během pohybu po zemi chvílemi používal. No kriukal jak Quasimódo, ale naučil se s tím hendikepem žít.

Ještě nafoti neskutečně fotogenické společné lovy volavek a racků v hlavní strouze a šupajdím k domovu.

Škoda, výlov sice potrvá ještě minimálně zítra, ale ... to už zase nebudu pánem svého času. 

Fotografie k článku

Komentáře: