Divnovýlet do Černé Hory II

Naše další kroky vedly dolů na jih. Hlavní město Podgoricu jsme jen projeli. Trošku jsme si pohrávali s myšlenkou zkusit mrknout na mezinárodní fotbalový mač našich kopálistů. Ne, ani žertem, většina výpravy jsou lidé čiré nezkalené mysli a intelektuálové. Fotbal ?!? Che. Pokračujeme dál, světla velkoměsta za námi, policejní kontrola před námi. Ta náš tandem na chvíli rozhodila. Čekající auto sjelo z hlavní výpadovky zbytečně moc mimo dohled a dohánějící auto v tom místě zrovna provedlo dost divoký předjížděcí manévr. Od pokuty za překročení rychlosti je zachránila lež - policajtům ti inťoši tvrdili, že přijeli fandit - a zase Petr Čech a Pavel Nedvěd, blabla bla.

Toto nám na sebe bonzli, během jedné zastávky (z mnoha) na břehu jezera Skadar. Obrovská vodní plocha, na první pohled se tvářící jako mělká nádrž. Spousta zeleně, květin, motýlů a ještěrek a rybářů. Jak jinak, je to nejen ráj pro vodní a mokřadní druhy ptáků, ale rybami se živí i člověk. Jsou jich tu desítky až stovky. Skadarské jezero je krasové jezero na hranicích Černé Hory a Albánie. Jde o největší jezero na Balkáně. Jeho rozloha kolísá od 356 km² do 376 km², z čehož přibližně jedna třetina připadá Albánii a zbytek Černé Hoře. Dosahuje hloubky až 12 m. Leží v nadmořské výšce 6 m. Wikipedie

Stmívá se a my vyrážíme hledat nocleh - silnice hned v městečku stoupá neskutečnými úzkými a strmými serpentinami do úbočí nad jezerem. Pohled z okénka auta je úchvatný až záchvatný. Silnička se následně vine víceméně po vrstevnici, jenže ta je asi 600-800 výškových metrů na hladinou jezera. Až odsus vyniká jeho velikost, tušená divokost albánských hor na protějším břehu. První, druhý pokus o nocleh neúspěšné, dvakrát jsme sjeli ten šílený svah až k vodě, abysme zjistili, že tady to teda na spaní nebude. Po skupině oslů potkáváme i holandské cyklisty, máničky vzhledem i věkem patřící do éry německého krautrocku. Tvrdí, že další sjezd a dojedem do pěkného kempu. A nekecal - báza v Donji Muriči nás mile překvapila, přímo na břehu jezera s výhledem na mělčiny plné ptáků a situovaná do lesíku krásných vzrotlých stromů. Dostatečně daleko od vesnice. Jen majitel a jeho rodina či-li personál kempu byli mírně řečeno neochotní. Nutili nám co jsem nechtěli a neměli co jsme chtěli. No prostě trošku po sezoně už asi znaveni  a vyčerpáni. Rychlá večeře z vlastních zdrojů na terase před chatkami, místní předražené a teplé pivo, pokec s krajany z Ostravy. Neskutečně barevný a nádherný západ slunce. Vycházka brzy ráno podél břehu k opuštěnému přístavišti a celnici v jedné stavbě a sledování cvrkotu kolem kláštěrů na blízkém ostrově byly fajn. Ještě víc fajn bylo sčítání proletujících kormoránů malých k severní části jezera. Během necelé hodiny trvající snídaně jsem napočítal něco kolem 2500 jedinců, průměrná velikost hejna byla asi 60-80 ptáků. Uff.

Vzhůru na horizontálu a s pekelným výhledem na pohoří Prokletije pokračujeme k vytouženému moři. Cestou u cesty jako správní pocestní na jedné z mnoha vyhlídek dáváme utržit obecnímu prodejci. Tolik piva možná neprodal za celou sezonu, dokonce předvedl něco jako úsměv a poděkoval ve třech jazycích. První pivka syčely už na koncovém bodě této silničky u černohorských watchtowers přímo nad Skadarem. Boží výhled do tří světových stran. Normální výhled do strany čtvrté. Sešup do roviny a příjezd kolem řeky Bojany do Ulcinju. Nejjižnějšího města na pobřeží. Neskutečně dlouhé a široké pláže z tmavého písku, i v tuto dobu teplota vody na pohodu, desítky lidí piknikují, hrají volejbal nebo jen tak lelkují. My vytahujeme koule a hrajeme v tom měkkém podkladu beach petanque. Místní borci se shlukují a zvedá se jim obočí. V přilehlém baru za chvíli dochází pivo. Šeří se. Příjemně osvěžení koupelí ve slané vodě, po ouřeníčku jdeme hledat nocleh. Pláž nepřichází v úvahu, buď se není kam zašít anebo co chvíli projíždí police car. Zase asi budeme muset pod střechu. 

Celé to hodně zkrátím. Není dobré posunout denní režim ve smyslu pozdního vstávání, pozdějších výjezdů a následně velmi opožděného hledání azylu. Člověk potom nestíhá vidět na co se těšil, v mém případě místní vyhlášené saliny, které se nacházely asi dva kilometry vzdušnou čarou od našeho plážování a ve finále stejně jako my je uloven místní černou vdovou. Ta nás ve slabé chvíli skásla před honosně vyhlížejícím domem o dost peněz, načež nás zavedla do vybydleného domu o kousek dál. Naštěstí aspoň několik elektro zásuvek fungovalo, jinak ale opravdu netekla voda, nešel plyn a interiéry byly jak po natáčení nějakého drsného filmu.

Fotografie k článku

Komentáře: