1 2 3 4 5

Druh pořadové číslo 300

Měl to být takový příjemný výlet. Na přání mého nového známého jsme vyrazili na jihozápad k nádržím pod Pálavou. Tomáš nakonec sám a s výrazným zpožděním, protože musel nakrmit svých asi padesát chameleonů, mě dle domluvy vyzvedl ze hřbitova. Již tradičně bylo počasí jak na houpačce. Slunce se snažilo prodírat nízkou oblačností a do toho celkem svěží větřík. Čím blíže k cíli tím větší fukejř a tma. U šakvického sila už se musím vnitřně přemáhat, jestli z auta vylezu nebo ne. Vítr o síle slabé vichřičky a do toho smíšené přeháňky. Raroh nakonec nebyl doma, kavky a holubi měly pré. Během velice krátkých zastávek u Strachotína a Dolních Věstonic už svorně obouhlasně řešíme co dál. 

Díky rannímu skluzu jsme o to blíž k polednímu a tak navrhuju časný oběd v Ivání a tam se rozhodneme. Už během polévky začíná svítat a po šnyclu z krkovice je za okny ažúro. Tož rychle zpět na cyklostezku pod hrází u Mušova. Procházíme úsek od kempu po propustek z horní nádrže, relativně v závětří. Hlavní ale  je, že na vodu právě přilétají tisíce severských hus, které se pásly na okolních polích. Oba dnes testujeme (já opakovaně) "nové" teleobjektivy. K focení je toho spousta - husy,  kormoráni, orli, racci, volavky - chvílemi nevíme co dřív. Husy sedají na vodu kolem západního břehu nádrže, ale bohužel dost daleko od nás. 

Měla by mezi nimi být i exotická husa sněžní, pokud bych ji viděl, bylo by to pro mě takové trochu významnější pozorování. Občas v tom dopravně leteckém chaosu fotím hejna jen tak, pro následné  domácí dohledávání límců nebo možných rarit. Spokojeni se vracíme zpět, focení vodní drůbeže si zpestřujeme červenkou a vrabci polními, míjí nás několik očividně nas..ných cyklistů, které ti pitomci s dalekohledy omezují, ba téměř ohrožují. V rohu nádrže už čekuje hladinu Robert Doležal a brzy i Ondra Kauzál s jejich lepšími polovičkami. Mladý Patrik Spáčil mě ponouká ať se mrknu přes jeho trubku na husu sněžní. Ano je tam, celkem daleko, ale bělostně zřetelná mezi ostatními husami. Můj druh číslo 300 pro rodnou vlast. Necítím se nijak svátečně, ani povzneseně. Jednak proto, že sbírání druhů nehrotím, nechám ty nové až na pár výjimek náhodě, přijít za mnou. Ta třístovka trvala zhruba čtyřicet let života s ptáky. A navíc - kdoví - jestli je to vůbec 300. druh, když vezmeme v potaz různé taxonomické manévry 

Letmá gratulace od Dodina a dalších, loučíme se, abychom se za chvíli zase všichni potkali u Dolních Věstonic. Zdržíme se, protože pozdně odpolední světlo je pořád dobré. Tomáš se baví labutěmi a kormorány malými, já se nsažím najít nějakou míň běžnou severskou kachnu, ale marně dnes jsou tady jen standartní druhy. Stovky šedivek se sletují na nocoviště společné s orly mořskými. Ještě chci zkusit zátoku pod Šakvicemi, ale než tam dojedeme, zatáhne se a zvedné se vítr snad ještě silnější než ráno.  Ted už opravdu konec. Jedeme domů.

Doma s hrůzou zjistím, že pocit z minulého focení, že se mi podařilo mladý objektiv sladit se starým tělem, byla zmýlená. Téměř všechny fotky jsou zase neostré, hlavně ty, kde se projevuje scházející hloubka ostrosti. Husa sněžní měla podobu abstraktního bílého fleku, vypadal jako bílá fazole v hromadě čočky. Nakonec zoufale pár z nich nějak upravím. Radostný byl naopak nález hned dvou hus malých v jednom políčku náhodně vyfoceného hejnka běločelek. Ať žije digitální fotografie.

Fotografie k článku



Přidat komentář:
Vaše jméno
Kontrolní otázka: napište, jaký je aktuálně rok