Džerba - kus Sahary v moři

Džerba (arabsky جربة‎‎, rozšířená forma přepisu z francouzštiny také Djerba) je ostrov ve Středozemním moři, který patří Tunisku a má rozlohu 520 km². Jedná se o největší ostrov severní Afriky. Žije zde něco přes 120 tisíc obyvatel. Na ostrově se nachází i mezinárodní letiště. Hlavním městem Džerby je Houmt Souk s 60 tisíci obyvateli.

Džerba láká turisty svými písečnými plážemi a vlídným počasím. Je oblíbeným cílem Francouzů, Němců, Italů i Čechů. Turisticky významné je především východní a severovýchodní pobřeží v blízkosti vesnice Midoun. Je jedním z mála míst v Tunisku, kde se stále mluví berbersky.

Pěstují se zde hlavně olivy a celé území ostrova je pokryto více než milionem datlových palem. Ostrov je nadměrně slunečný (až 320 dní v roce) a suchý, většina srážek zde spadne v zimním období. Nejvyšším bodem ostrova je pahorek nad obcí Guellala, který dosahuje výšky 53 metrů nad mořem.

Ostrov jsem navštívil  v rámci rodinné dovolené, pochopitelně z hlediska pozorování ptáků zřejmě v nejméně vhodnou roční dobu. I tak jsem si připsal několik nových druhů a pozoroval u nás vzácné druhy.

Novými druhy byly pro mě třeba špaček černý a hrdlička senegalská. Oba druhy běžné a početné i v blízkosti lidských sídel. U špačka černého mě nejvíce překvapil zcela odlišný zpěv. V porovnání s "naším" špačkem obecným, který do svého pestrého zpěvu vkládá imitace různých hlasů a zvuků, špaček černý se ozýval jenom jednoduchou skladbou složenou z vysokých hvízdavých tónů.

Stejně jako všudypřítomní vrabci domácí a vrabci pokřovní, v zahradách a to v korunách palem hnízdily i hrdličky zahradní. K vidění byly i nehojně protahující hrdličky divoké.

Opuštěné rekreační komplexy nebo nezastavěné parcely obývají sýčci obecní, často aktivně lovící i během dne. Zcela běžní jsou i ťuhýci pustinní, kteří v této době ještě dokrmovali už vzletná mláďata. Při každé lovecké výpravě dovnitř - zahrad a dvorků hotelových komplexů způsobili veliký rozruch.

Ťuhýci k mému velikému překvapení hledali v korumách palem nejen hnízda vrabců, která plenili; ale jejich cílem byly pravidelně i hnízda nebo čerstvě vyvedená mláďata hrdliček senegalských. i

Na pobřeží byl nejběžnějším ptákem rybák velkozobý, následovaný rackem středomořským. Každý den jsem pozoroval i několik rodinek rybáků malých a jednotlivě přeletující racky tenkozobé. Všichni se drželi na distanc od pláží přeplněných rekreanty.

Klidná, skalnatá anebo podmáčená místa vyhledávali bahňáci - především kolihy velké a dytíci úhorní. Oba druhy o sobě dávaly vědět celý den svými typickými hlasy. Často mi chvíli trvalo, (díky částečné podobnosti hlasů), než jsem rozlišil odkude se ten který druh ozývá. Na malém vyschlém jezírku poblíž hotelu se zdržovalo celkem 8 dytíků, kteří se vždy za soumraku přesunovaly na opuštěné pláže, aby tam sehnali něco k snědku. Pozorovat je jak, pobíhají mezi smečkou polodivokých psů, kteří se zde objevovaly ze stejných důvodů, bylo zajímavé.

Nejlepší lokalitou na birdwatching byla velká mělká laguna na pobřeží u města Houmt Souk. Tady jsem kromě desítek racků tenkozobých a kolih velkých, zastihl i pisíky obecné, vodouše šedé a vodouše tmavé, stejně tak vodouše bahenní.  Běžná byla volavka stříbřitá, které na jedné bažince dělal společnost ibis hnědý.

Plameňáci, stejně jako jistě řada dalších druhů vodních ptáků se zde vyskytují až v zimním období.

Posledním druhem, pozorovaným během rolování těsně před odletem domů, byl pár krkavců velkých hodujících na "něčem" poblíž jedné z letištních ranvejí.

Fotografie k článku