Filcýk - Labuť (Cygnus)

65. Labuť. (Cygnus)

Huse welmi podobná gsauc má delšj krk, co snjh bjlé péřj, a nohy černohnědé. We krotkau a diwokau se děljo žige we wšech sewerných kraginách, žiwje se wodnjmi bylinami, rybami, žabami a hmyzem. Diwoká náležj mezy ptactwo stěhowawé. Letjli gich wjce pospolu, poskytugj wzezřenj welebné, a wytwořugj swým prawidelným křjdly třepetánjm zwuky převtěšné.

Labutj krotkých držj mnozý zwláště w krasozahradách pauze gen z rozkoše; gegich co snjh bjlá barwa, a nádherná wznešená postawa dodáwá gakausi welebnau spanilost wodám tichý, gim za obydlj wykázaným; plowautě nakloněnými hlawami a často rozpiatýma křjdloma po wětru, což u tlupy několika 90 labutj krásný působj pohled. W zymě třebať gich obiljm krmiti. W Sybiryi chowagj gich heyna, gako v nás husy, pro vžitek a krmj ge bylinami wodnjmi. Maso labutj mladých gest gjdelné; starých pak černé, twrdé a nechutné. Péřj gegich býwá dražšj, než husý;  a z prachu labutjho wyhotowugj pudrowacý štětice.

Hnjzdo swé klade labuť w rákosý, nebo pod rokytjm v břehu, a snese do něho 5 y 6 wagec, na nichžto skoro dwa měsýce sedj. Tjm časem zdržuge se samec nedaleko břehu, dorážege na nepřjtele, genž se ku hnjzdu bljžj - a třjská geg křjdly swými, w nichž dosti welké sýly má, člowěku wšak žeby ruce přerazyti mohl pauhau toliko gest powjdkau.  Mláďata zprwu šediwá gsauce dosahugj prý stářj sta let.  Labuť zpěwná čili diwoká w létánj tak mile, gako na loretánské zwonky "klungk klungk" samečka wolá a wábj, což u welkém množstwj labutj welmi zanjmawě zazwánj, pročež ono podánj starých národů a básnjků, žeby labuť (Cygnus musicus) zwláště před swau smrtj mutnokrásně stenala, ačkoli to posud se neznamenalo, prawdě se podobá.  Labuť krotká nezná takýchto kauzliti hlásků, ano nemilým zwukem kryk kryk sameška wolá a sluge též labutj němau. (Obraz X, čjslo 7.)

Příště: 66. Holub (Columba.)

Fotografie k článku