74. Skřiwan. (Alauda.)
Ze wšeho skřiwanjho rodu neyznáměgšj gest skřiwan rolnj (Alauda arvensis), genž se do weyšky wznášege přerozkošně pěge.
geg spatřugeme gediné w osenj, kde dwakrát za garo se množj, tak, že pokaždé 3 y 5 mladých wysedj; nikdý nesýdlj wšak na lučinách, tjm méně na stromjch.
O sw.Michalu táhne haufně do kragin teplých a we březnu opět se wracý; pozdě wyljhnutj zůstáwagj zde přes celau zymu, a žiwj se mrawenčjmi pupami, čerwy, semenjm, a žiwot swůg as na 10 let přiwáděgj. Hmyzu zprostiti se chtjce kaupagj se rádi w pjsku, gako křepelky neb slepice. (Obraz XI. čjslo 4.)
W Lipsku nachytagj za měsýc okolo půl milionu 3 y 4 loty těžkých skřiwanů. Diwnátě to wěc, že gedné nocy samé tučné, druhé noci pak samé hubené skřiwany polapj; domnjwámeť se, žeby wjtr wýchodnj hubené, západnj pak tučné sem přinášel.
Se hřjchem gest to zagisté, že rozpustilá mládež po hnjzdech těchto ljbezných zpěwců sljdj a drancuge, čjm napotom naše milá, rági podobná wlast za garnjch dob hrobem tichým se činj.
Příště: 75. Kwjčala. (Turdus pilaris.)