Invaze barevně značených volavek bílých

Invaze volavek bílých (Casmerodius albus) na jižní Moravu, která proběhla v létě roku 2013, byly v mnoha směrech velice zajímavá. Odkud k nám tito ptáci přilétají ? Jaký je jejich původ ?

Odpověď na tuto otázku se v posledních letech zdála být celkem jednoznačná, asi z nejbližších kolonií na Neziderském jezeře. Toto velké a mělké jezero s obrovskými plochami rákosin se nachází na hranicích mezi Rakouskem a Maďarskem. Populace volavky bílé zde v posledních letech výrazně posílila a dosahovala až kolem 800 hnízdících párů.

Tento fakt zřejmě změnil i početnost výskytu těchto bílých krasavic na jižní Moravě. Ještě před nějakými dvaceti lety šlo o vzácné zatoulance s vrcholem výskytu v podzimních měsících v době výlovů rybníků a prakticky bez pokusu o zimování. V dnešní době se u nás vyskytují mnohem početněji a celoročně. Doba výlovů rybníků zůstala vrcholem výskytu, na některých lokalitách se tradičně shromáždí i 200-250 jedinců, přibylo také zimujících ptáků a můžeme říct, že v jihomoravském regionu nyní pravidelně zimují řádově desítky volavek bílých. Mizí jen v období mimořádně silných mrazů a především trvalejší sněhové pokrývky, protože ta jim znemožňuje lovit v polích a loukách drobné hlodavce, kteří jsou běžnou součástí jejich jídelníčku.

Volavky bílé v současnosti na území naší republiky nehnízdí, přestože by se jistě našla vhodná místa s dostatečně velkými rákosinami a navzdory tomu, že výše zmiňované Neziderské jezero je vzdálené jenom 1oo km vzdušnou čarou, například od Lednických rybníků. Výsledky kroužkování našich ptáků jsou tudíž téměř nulové a podobné to je, nebo spíš bylo, i s počtem zastižení cizích kroužkovanců na našem území.
Ale časy se mění a s nástupem barevného kroužkování tj. značení ptáků většími plastovými odečítacími kroužky zřejmě značně naroste počet zkontrolovaných ptáků, stejně jako tomu bylo před pár lety u čápů černých nebo labutí velkých.

Během léta roku 2013 došlo na okrese Hodonín ke zřetelnému  influxu volavek, jak se později potvrdilo, z maďarských hnízdišť. Především na počátku srpna místní ornitologové a fotografové zaregistrovali výskyt většího množství volavek stříbřitých na pomalu vysýchajících polních mokřadech. Výskyt  5 až 6 exemplářů tohoto druhu byl prvním náznakem toho, že se děje něco neobvyklého. Volavek bílých se na vhodných místech objevilo až 50 jedinců, což není pro toto roční období obvyklé. Spolu s nimi se, na jednom z polních  mokřadů navíc zdržovalo hejno až 38 čápů černých, z nichž část byla značena stejným způsobem. Ale o tom něco napíšu v jiném příspěvku.

V období 15. - 18. srpna 2013 se podařily opakované odečty a fotografická dokumentace volavek bílých značených červenými plastovými kroužky. S nezištnou pomocí Františka Pojera, který původně neodolal zvýšené koncentraci čápů černých na lokalitě a na Slovácko operativně přijel. Zde během jejich odečítání narazil na barevně plastově značené volavky. Nakonec ve spolupráci s maďarskou kroužkovací centrálou se zjistilo, že všichni čtyři ptáci byli na jaře 2013 kroužkovaní jako mláďata na hnízdech – tři z nich konkrétně Z42, Z57 a W22 u obce Cegléd (60 km JV od Budapešti) a jedna K49 u obce Izsák v NP Kiskunság (80 km JJV od Budapešti).  Vzdušnou čarou to k nám na Hodonínsko měli kolem 300 kilometrů. Pro druh popisovaný donedávna jako stálý nebo potulný na krátké vzdálenosti, ale s celoročním výskytem kolem hnízdiště, celkem slušný výkon. Jen pro doplnění, dalšího ptáka také z kolonie u Ceglédu tentokrát s kroužkem W99 odečetl 20. srpna kolega Vašek Beran u Lovosic v severních Čechách.

Od maďarských kolegů jsem dále obdržel info, že na jaře 2013 tímto způsobem označili na různých místech Maďarska více než 800 mláďat volavky bílé. Již v průběhu léta měli na stole mnoho zpětných hlášení odečtů z Německa, Polska, Švýcarska a Itálie. Na základě těchto skutečností můžeme u nás v blízké budoucnosti očekávat nárůst výskytu a tím pádem i pozorování takto značených volavek. Bylo by nanejvýš vhodné věnovat zkoumání noh těchto „bělostných  baletek“, třeba během jejich sčítání na bahnech vypuštěných rybníků, zvýšenou pozornost. Zjištěné údaje určitě budou stát za to.

Na tomto místě chci poděkovat vše účastníkům akce, především Františkovi Pojerovi za impuls a kontakt na maďarskou centrálu, Edovi Motalovi a Aldovi Prágrovi za umožnění použít jejich snímky v příloze tohoto článku.

PS: Douška na závěr, pro pokročilejší znalce. Jak vidět severozápadním směrem se po vyhnízdění v uherských nížinách nerozptylují jenom poštolky rudonohé.

Fotografie k článku