Jen tak na chvíli vypadnout

a mrknout se po okolí. Většina polních cest je kvůli návějím po včerejším vichru neprůjezdná. Obrážím pár míst kolem Milotic a potom se přesunuju na Mistřínsko.

Celá krajina je po dlouhých letech ve skutečně zimním hávu, souvisle pokrytá vrstvou sněhu, na které se vytvořila krusta. Z ptáků jsou k vidění hlavně dravci, kteří se snaží vypátrat a ulovit něco k snědku. Na Sedmirohém nacházím poblíž polní cesty dvě místa se zbytky pravděpodobně strnadů rákosních.

Další škubaniště potom objevím poblíž mlýna. Tady to vypadá, že k obědu byla hrdlička zahradní. Stejně jako jinde pozoruju krahujce obecné, káně lesní a poštolky obecné. Drobotina se spíš než v otevřené krajině tlačí k obcím a nejvíc živo je kolem zásypů a krmítek.

Na částečně nezamrzlé hladině pískovny pospává 42 kachen divokých, mezi nimi šmejdí 3 lysky černé a vzadu z polí se ozývají husy velké.

Mám plán, udělat něco, co už jsem delší dobu neprovedl. Jdu do lesa, kde jsem se před drahnými lety začínal učit lesní drobotinu. Beru s sebou rybářskou stoličku, sedám si na ni u vhodně naklooněného stromu, abych se mohl pohodlně opřít a sedám si. No a pak se pokud možno nehýbám, asi hodinu, která uběhla jako voda. Během chvilky les kolem mě neskutečně ožil. Ptáci se po krátkém narušení jejich prostoru uklidnili a brali mě jako nějaký divný pařez u toho dubu, u kterého jsem zakotvil.

Najednou jsem nebyl v roli toho buldozeru, který během chůze porostem, i když je sebevíc maskovaný a tichý, přeci jenom před sebou tu drobotinu hrne. Teď naopak mě drobečci akceptovali a sami se ke mně přibližovali a chvílemi to vypadalo, že si mě i sem tam přilétli (ze zvědavosti) prohlédnout. Žádné blbnutí s nahrávkami hlasů, žádné kryty nebo maskovací sítě a šály. Jenom jsem v klidu seděl. Vzpomněl jsem si na dr. Milese, který takto pozoroval řadů na zemi hnízdících pěvců, tam u něj v Krkonoších.

Fotografie k článku