Jesenické kvorkání II

Je to ostuda, ale nakonec nás i přes aktivaci budíků ráno budil náš hostitel. Předtím než nás zavedl k prvnímu cíli dnešního dne se dozvídáme, že dnes sameček budníčka zeleného na lokalitě buď není nebo na nahrávku nereaguje. Nu což, nejsou každý den hody. Bleskově se balíme a už frčíme k horní nádrži PVE Dlouhé stráně. U závory pod dlouhou hrází se s námi Mirda loučí. Uvidíme se až zítra při vracení klíčů a pod.

Přeje hezký pobyt a pozorování. Jeho vinš se začíná pro nás nížiňáky plnit jen co ta slova dozněla. Dá se říct že všude kolem cest hopsaji kosi horští lovící žížaly a jiné potvůrky nebo sbírající trávu jako hnízdní materiál. Objevili se na hnízdištích v těchto výškách teprve nedávno, ještě čerstvější je výskyt lindušek horských a doslova před pár dny se sem z dalekých zimovišť v "Indii" vrátili hýlové rudí.

Samečci všech druhů zpívají na plné pecky. A my se snažíme i přes jejich určitou plachost pořídit aspoň dokumentační fotky. To se v různé míře daří. Samozřejmě fotíme i okolní krajinu a panoramata, která se před námi otevírají na každém kroku. Druhy nesměle přibývají - k těm zajímavějším patří opět pozorování sokola zřejmě neúspěšně útočícího na proletující holuby. Potom několik setkání s krásně vybarvenými čečetkami tmavými. Zvláštní je relativně vysoký počet pěvušek modrých, tady nezvykle nápadných, protože stejně jako lindušky luční nebo hýli obecní - vlastně stejně jako většina místních ptáků zpívá hezky z vršků smrčků. Vysoká hnízdní koncentrace pěvců samo sebou nad hranici lesa vytáhla i několik párů kukaček obecných.

Sluníčko stoupá a taky lidí - turistů úderem deváté přibývá. Začíná navíc jezdit šatl z Koutů, který sem na vrchol vyváží každou půlhodinu (?) klienty místních hotelů a ubytoven.

Poslední záběry a stahujeme se do ústraní, kde lze očekávat větší klid. Děláme kratší okruh kolem slati a vrchoviště nad Ferdinandovou myslivnou. Ve vyšším lese jednoznačně dominují budníčci větší, rehci zahradní, pěnkavy obecné a často slyšíme i zpěv střízlíků obecných. Notýsek se seznamem zjištěných druhů se pomalu plní. Únava z předchozího večera se hlásí a i přes osvžující se chlazerní v jednom z potůčků se rozhodujeme pro návrat na základnu a krátký odpočinek. S tím, že navečer vyrazíme na hlavní hřeben, někam směrem k Břidličné nebo na druhou stranu ke Kamenům.

Pivko, relax a krátký spáneček - uběhl jako voda a už jsme zase na cestě. Těžkým stoupáním údolím Divoké Desné - zde skorec vodní a konipas horský - se dostáváme pod hřeben. Cesta nahoru zabírá necelou hodinku. Sluníčko svítí, světlo na krajinky jako stvořené - u studánky a útulny se hromadí kromě turistů i desítky drobných pěvců několika druhů - početněji zastihneme čížky lesní, budníčky větší, narazíme dokonce i na jednoho skřivana polního. Nezvykle působí pár poštolky obecné neustále lovící nad hranou Malého dolu.

Cestu k Břidličné kvůli stmívání se ukončujeme a vracíme se zpátky, ve stráni směrem k Petrovým kamenům se nakonec dočkáme laně jelena, ale hlavně opodál se pasoucího kamzíka. Supr - i tato mise splněna. Během sestupu lesem se ještě pohrajeme s krkavci. Na naše nedomrlé napodobování jejich hlasu skočí a slupnou ho i s navijákem.

Na chatě jsme dřív než včera. Kvorkáme blahem - stejně tak opět i sluka, která si nás zase přiletěla zkontrolovat. Aleš jde pro vodu do blízké studánky, to aby pivko mělo správnou teplotu.

V klidu rozděláme oheň, pojíme a popijeme. Jdeme si kousek nad chatu k rozcestníku popískat a pohoukat s puštíkem obecným, který volá zezdola z údolí. Potom ještě mrkneme na krásně zřetelný Jupiter, který se drží vlevo dole pod Měsícem. A zase pivko, pivko a trochu irské rosy. No a potom ... celkem jsme zjistili na hranici lesa a holin 56 druhů ptáků a to je fajn. Naučili nebo připomněli si pár ptačích zpěvů a hlavně si to týmové kvorkání užívali od rána do večera.

Fotografie k článku

Komentáře: