Ještě pár poznámek k dalmatinské krajině

Jak už jsem zmínil v předchozím článku, letošní super horké léto, mělo velký dopad na aktivitu ptáků, ale i na aktivitu moji. Kolem Bašky Vody se dalo venku v poli něco dělat maximálně hodinu až hodinu a půl ráno a potom pozdě navečer. Jenže to byla krajina tak rozpálená, že jsem v tuto dobu vyrazil fotit za celou dobu pobytu asi jenom třikrát.

Nejvíc mě potěšily nálezy pavouků - především dvou velkých druhů křižáků. Nafotit motýly byla fuška, protože byli hyper aktivní a usedali jenom na krátkou chvilku, to platilo pro všechny ty okáče, hnědásky, modrásky. Ale ani nádherní otakárci fenykloví, kterých všude létaly desítky, nebyli bohužel výjimkou.

Pro mě navzdory tristním foto výsledkům, bylo zážitkem už jenom sledovat krajinu, staré části olivových sadů, na několika místech pustnoucí vinohrady. Ty zarůstaly tím co zde rostlo původně - různými druhy vavřínů, plaménků a dalšími druhy keřů. které tvoří místní neprostupné macchie. Kouzelné byly opět polní cesty lemované kamennými zídkami - na jaře určitě plné života. Teď se semotamo mihla nějaká ještěrka, proletěl větší brouk a nebo profrčela kobylka.

Jediným živočichem, který o své přítomnosti dával vědět skoro celý den, byly tradičně monotónně se ozývající cikády.  

Fotografie k článku