Když je v poledne tma jak v pytli

Když je v poledne tma jak v pytli, je lepší zůstat doma, řekl by si jeden. Jenže když ráno oskar šajnuje a je skoro bezvětří, tak to člověka táhne ven i kdyby nechtěl,

v neděli devátá rozhodla, ale tím opačným směrem - slunečno se změnilo v podmračno až zataženo. Nádherné měkké světlo se nad krajinou objevilo až v podvečer, před západem Slunce. Díky aspoň za to.

V lomu jsem se potkal s chlapíky z našeho regionu, na zedníčka jsme tentokrát štěstí neměli. Asi naháněl muška a pavoučka ve štěrbinkách a roklinkách míň větrných než byla ta dnešní klentnická.

Já pak v podstatě udělal kolečko přes Dolní Dunajovice ke Brodu a potom přes Pasohlávky a Mušov do Věstonic Horních i Dolních. Nejlepší to bylo z hlediska pozorování ptáků na částečně zamrzlé Dyji od hráze směrem k Drnholci - stovky morčáků velkých i morčáků bílých (!!), stovky kormoránů velkých a labutí velkých a do toho desítky kopřivek, hvízdáků a hoholů. Značná část ptáků lovila kolem ledové hrany - na rozmezí zámrzu a volné hladiny. Tam to také zkoušel na skupince lysek mladý orel mořský a zkoušel velice vytrvale. S několika krátkými pauzami na vydýchání na ně dorážel minimálně půl hodiny. Úspěšný nebyl, ale co nebylo dnes může být příště. Aspoň jeho manévry ještě více zahustili opeřenou společnost v zálivu asi kilometr proti proudu.

Hladina nádrží byla oproti minulému víkendu výrazně méně zamrzlá. I tak se ale ptáci zdržovali nejvíc kolem kostelíku, v prostoru mezi Písky a soutokem Svratky a Jihlavy a potom podél hráze na úrovní Dolních Věstonic. Hejna tvořily stovky poláků velkých a poláků chocholaček, mezi nimi loví jednotlivě i poláci kaholky. Do stovek se šplhaly počty hoholů severních a o něco méně bylo morčáků velkých. Kormoráni velcí spolu s "velkými" racky si pochutnávají na pohybově omezených rybách, které jsou pro ně snadnou kořistí, některé úlovky už by stálo za to hodit na pánev. Zato potápky roháči a morčáci loví drobotinu, většinou deset až patnáct centimetrů velké ježdíky obecné.

Po delší době se potkávám s Dušanem Boucným a po ještě delší s manželi Greplovými. Chvíli společně v neskutečném fujavci pozorujeme hladinu před námi, občas se rozsvítí a Strachotín je až studiově nasvícený a vypadá jak kulisy nějakého filmu. Vlny na nádrži se bělavě čeří a jsou čím dál větší. Rád si poslechnu příběh opavské potáplice lední, která naštěstí stihla opustit zamrzající štěrkovnu a přesunula se na polskou stranu hranice. Stejně zajímavý byl i dravcařský report od Šakvic - sokol, raroh, krahujec.

Chlad a neúprosně běžící čas nás žene dál. Rád bych se s podobnými lidmi potkával častěji.

Fotografie k článku