Když štěkne pes

Takto jsem nazval dvojsnímek z pastviště hus běločelých v nivě říčky Kyjovky.  Žírné lány už začínají na některých plochách hnědnout. Není se co divit, když se na nich střídavě pase hejno minimálně 8000 hus.

Ale trochu zpět v čase. Část soboty jsem strávil na schůzi Slezské ornitologické společnosti v Ostravě. Účast přebohatá - útulný přednáškový sál městského muzea narvaný k prasknutí. Tak jen doufám, že jsem důvěru ve mě vloženou nezklamal a že moje přednáška o ptactvu Hodonínska aspoň část posluchačů zaujala. Zpětně se omlouvám za mírné narušení programu schůze. :-)

Nedělní ráno, střízlivé a upršené. Počásko do polí ani moc nelákalo. Jenže devátá rozhoduje, říká se, a občas to opravdu klapne. Vítr se ztišil, přeháňky ustaly a dokonce se na větší část dne vyčasilo. Rybníky v Mutěnicích ožívají mílovými kroky. Husy už blázní, honí se a páří se a hledají ta nejlepší místa k postavení hnízd. Hladina Třetího Zbrodu je plná kormoránů, kteří jsou na cestě zpět ke svým severským hnízdištím - jako doprovod se spolu s nimi na vodě pohupují ostralky štíhlé, morčáci velcí a hvízdáci. Ti se později pasou na nedávno pečlivě uklizeném a vysečeném ostrůvku. Špacírují si to odhodlaně nezi stovkou hus. Nejméně desítce z nich zdobí krky červené límce. Dalo to trochu času, ale i s pomocí orla mořského, který to všechno dole pod sebou zamíchal, jsem je odečetl.

Racci chechtaví, zatím na ostrůvek nesedají. Možná to nejsou místní ptáci, takže pro ně není místem hnízdění. I když na druhou stranu je mezi nimi pár racků černohlavých a ti ostrůvek obletují velice zvědavě. Jeden z nich má na noze kroužek- To už mi do oka padl první sameček čírky modré, který se zdržuje ve větší skupině kopřivek obecných. Je sám, na rozdíl od čírek obecných, kterých je nejen tady několik desítek.

Severské husy budou zřejmě na Jarohněvickém a protože se den zlomil do své druhé půle a začíná být to správné světlo, přesunuji se na pozorovací bod - panelovou cestu na západní hrázi rybníka. Vítá mě pár místních luňáků červených a nad nimi dvojice mladých orlů mořských. Jeden z nich chce evidentně lovit a ptáci to okamžitě vycítí. Všechno je rázem ve vzduchu a rozlétá se na všechny strany. Jen malá část z několika tisíc hus se vrátila zpět a když to ten halama na ně zkusil podruhé, zvedají se a mizí nadobro.

No, když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře. Rychle sčítám aktuální osazenstvo ve kterém dominují poláci velcí a chocholačky spolu s lyskami. Suprovní jsou i počty zrzohlávek rudozobých. I když tuším, kde se všechny ty babule nachází, beru to pro jistotu polními cestami kolem všech možných pastvišť. Jsou tam, kde jse je očekával a jsou tam v krásném počtu. Věnuju se jim přes dvě hodiny až do soumraku - přes šest tisíc běločelek, přes tisíc polně/tundrových a k nim pár stovek "našich" hus velkých.  Nádhera a neskutečné dívadlo. Část hejna je pořád v pohybu, ptáci jsou neskuitečně neklidní a ukřičení. Pár stovek snímku na zemi i ve vzduchu, pár desítek snímků proti klesajícímu Slunci. Malý špion v podobě lasičky na opačné straně silnice jako rozlučka s perfektním odpolednem.

To zas bude mazání a mazání. Jenže moc dobře vím, že není třeba šetřit nějaké ty kapacity na kartách. A vyplatilo se. Při rozkliknutí jednoho z mnoha snímků mě praští do očí černý límec na krku husy běločelé. Byla značena u Utrechtu v Holandsku. V listopadu 2013 to byla mladá tohoroční husa (ona), takže teď je jí téměř šest let a vede si evidentně dobře. Na dalším z mnoha snímků ve vzlétajícím hejnu (opět tu aktivně operuje Cessna) nakonec nacházím i jednu podivně vybravenou běločelku. Zřejmě kříženec s berneškiu bělolící.

Fotografie k článku

Komentáře: