Krmítkový víkend

Tak a je to za námi. Hodinovky u krmítek různého provedení a umístění jsou pro letošní rok  minulostí. Na centrále se rosí a přehřívají počítače a jejich obsluhy během zpracovávání statisíců záznamů a reportů od tisíců účastníků této akce. Díky perfektní přípravě bude otázkou několika dnů zveřejnění celkových výsledků. Ale už průběžné hodnoty naznačují, že se jedná o akci slibně rozjetou a širokou veřejností vřele přijímanou.

Navzdory výskytu různých odchylek a anomálií a navzdory různým vtipálkům, kteří snad z recese, spíš než z neznalosti; zadávají druhy "méně" očekávatelné a obvyklé, si myslím, že toto je ten druh akce, která přitáhne k pozorování ptactva velice  rozmanité a široké spektrum pozorovatelů.

Osobně jsem sčítal v sobotu dopoledne u altánového krmítka v městském parku a potom zcela neplánovaně během nedělního výšlapu do Mutěnic. V parku to bylo, no nic moc. O den později to byl pomyslný zlatý hřeb krásné - po dlouhé době totiž slunečné neděle. Jen co jsem obejel a zkontroloval téměř kompletně zamrzlé rybníky, husy a kachny se zdržovaly jen na malých nezamrzlých plochách na Jarohněvickém a Třetím Zbrodu. Jinak to na vodní drůbež bylo slabé. Tak potom hladový a žíznivý jsem si řekl, že posvačím a oddechnu na odpočívadle u bašty. Hezké zákoutí pod letitou a prastarou vrbou. Dvě lavice a stůl. Ideál.

 Jen jsem zaparkoval ukrutně zasviněné kolo, přivítal mě svým kvičením chřástal vodní, asi největší perla z dnes zaznamenaných vodních druhů ptáků. Periferně jsem zpoza  rohu bašty od stolu zaregistroval pohyb. Náhodně vybraný stůl už byl totiž bohatě prostřený. Hromadu slunečnicových semínek a několik rozpůlených jablíček vyzobávaly jak na drátkách létající desítky ptáků. Jednoznačně převažovaly koňadry a modřinky (obé zhusta kroužkované), v závěsu s vrabci polními, kteří operovali výhradně na zemi pod stolem. Hned za nimi byli brhlíci a sýkory babky. Mezi nimi se nenápadně motala i jedna sýkora lužní. Na  chvilku přílétl i kos černý, strakapoudi malý i velký, poblíž prolétla grupa mlynaříků a z podrostu řval střízlík.

Co bylo nejlepší na celé té věci, byl fakt, že ptáci mou přítomnost v blízkosti stolu absolutně ignorovali. Přestože jsem několikrát změnil pozici a místo focení kvůli aspoň trochu lepšímu světlu, klasicky se totiž začalo zatahovat, jsem bez jakéhokoliv maskování vstoje fotil tu drobotinu na vzdálenost asi čtyři metry.

Nemůžete se mě divit, že se taková hodinovka zdála krátká jako desetiminutovka. Nemůžete se mě divit, že jsem na nějakou sváču úplně zapomněl. Dal jsem si ji až cestou domů a pozoroval během ní krásné huňaté koně, ale taky smíšená hejna hus.Holky ještě to vydržte do patnáctého, jediný středeční hon a pak už budete mít po zbytek zimy klid. 

Fotografie k článku

Komentáře: