Kroužkování nejen čápů

Jaro jde do finále.

Mláďata mnoha druhů rostou jako z vody nebo se už úplně osamostatnila. Je to vidět všude - v lese, v polích, u vody. No jako z vody je slabý příměr. Velice výrazným zdrojem bílkovin je letos totiž hraboš polní. Jeho gradace nápadná a očitá postihla celou Moravu a Slezsko - od Břeclavi až po Opavu. Přemnožení hraboši způsobili hnízdění - předpokládám, že tady ta spojitost je - jinak nepříliš hojných druhů dravců a sov. Již doložená a zveřejněná hnízdění motáků pilichů a motáků lužních a neskutečná hnízdní invaze kalousů pustovek. V Dolních Rakousích se mluví o odhadem 80 hnízdících párech (teritoriích) - na jižní Moravě z dostupných informací o slabší polovině tohoto množství tedy 30-40 párech. Od Znojma až po Hodonín.

Díky bohaté potravní nadílce jsou zdá se vyšší počty odchovávaných mláďat.

Ke kroužkování čápů - musím poděkovat mnoha vstřícným a ochotným lidem - majitelům budov, ale i majitelům vysokozdvižných plošin, bez kterých by to nešlo provést. Následovalo tradiční límcování hus velkých, tentokrát na poslední chvíli opět u Mutěnic. Nebylo příliš úspěšné a dá se říct, že nám tentokrát husičky předvedly svou chytrost a daly nám na frak. Poučení pro všechny a pro příště. I tak se ale pár jedinců do tenátek zamotalo a dostaly zbrusu nové menší (nižší) límečky. O tom, že jeich odečet bude trochu složitější už jsem se přesvědčil, na druhou stranu je upravená velikost -  pro ptáky určitě komfortnější.

Začaly s opouštěním hnízd a dosažením samostatnosti pohnízdní potulky a u některých druhů vlastně letní tah. Mě a některé jedince ještě víc potěšil odchyt barevně značeného rákosníka velkého, malý polní mokřad potom ukázal jaký potenciál mohou podobné biotopy mít - cvrčilky, modráčci a další druhy rákosinných ptic hovořily za vše. Krásné podmračné sobotní dopoledne.

V půli měsíce víkendový sraz party twitcherů v Bílých Karpatech. Hodně divoký start v podobě návštěvy  dalšího polního mokřadu - už zdálky k jeho kontrole lákaly siluety větších brodičů. Jako vždy jsem vybral zřejmě nejhorší možnou přístupovou cestu - podiskované a pokejdované pole. Ale stálo to za to. Jeden z osmi čápů černých mšl kroužek a já to štěstí, že jsem jej odfotil a odečetl. Ještě větší překvapení bylo sedm břehoušů černoocasých, kteří se čápům pletli pod nohy. Nádhera. Následný večírek na malé lovecké chatě celý půlměsíc krásně orámoval a završil.

Fotografie k článku