Lednické rackobraní

V pátek pozdě večer se mrknu na yr.no a vidím na sobotu samé slunečné piktogramy. Co je sakra toto, když tam ještě včera byl víkend zamračený a deštivý ? Píšu mlaďochům, jestli bysme teda jako nevyrazili k jihu. Nemožu mám akci, nevím mám akci. Nakonec to nevím bylo i se zbytkovým ano jedu, kdy tě mám nabrat.

Nenásilně v osm nul nul vyrážíme s Alešem mrknout na právě lovené lednické rybníky. Na místě jsme kolem deváté. Teplo vypadá jinak a ani toho sluníčka moc není. Ale kvanta ptáků na vodě, na behnech i ve vzduchu dávají rychle zapomenout. Hned na "valtické" hrázi Prostředního a Hlohoveckého napřed vidíme Petra Macháčka, který cosi fotí u výpusti a chvíli na to se odkudsi vynořil zemský odečítač Pavel Štěpánek.

Dlouho jsme se neviděli a tak mám radost, že s námi vyráží k Mlýnskému. Ten je taky na nízké vodě. Kvůli světlu jdeme jižní stranou kolem myslivny a koní. Plkáme o všem možném. Je klid, cyklisti asi ještě vyspávají včerejší burčákové opičky. Na cestě nacházíme malinkou majku sp., sem tam poletují ještě poslední motýli. Po ohradníku poskakuje jak nějaká gymnastka na kladině červenka. Stovky volavek, potápek, bahňáků, kormoránů, kachen a především racků - každou chvíli něco zvedá do vzduchu. No jo hromada masa vždycky přitahuje šelmy a dravce. 

Na Mlýnském nás vítá mladý kvakoš noční, na bahnech sčítáme bahňáky - je tu přes sto čejek, nějací jespáci obecní, jespáci bojovní, vodouš šedý a vodouš tmavý. Poplach způsobil přílet a opakovaně neúspěšné útoky samce jestřába lesního. Zvedl i hejnko jiných bahňáků, kteří přelétli směrem ke kolejím. Ještě se na ně mrknem, říkáme si, zatímco přeletující dospělý orel mořský definitivně zvedá všešchno a ono to přeletuje směr Prostřední rybník. Po pláži pobíhá čtveřice konipasů horských, nad hlavami nám přefrnkne hejnko moudivláčků lužních a hlavně se vynořilo i slibované slunce.

Z kolejiště zjišťujem, že z bahna rozrýpaného divočáky se vynořují jespáci obecní, jespáci malí a jespáci píseční. Pěkné detailní pozorování, po vytvoření průhledu v bujné keřové vegetaci, nakonec nacházíme i kulíky říční a kulíky písečné. Za zády po hrází silniční se převalují bílé mraky. To jen stovky racků chechtavých a racků bělohlavo - středomořských smíchaných s volavkami bílými a volavkami stříbřitými si dopřávají lukulské hody.

Rozpadající se pozorovací sestavu - stativ přes rameno a stativák pod pažu a zrychlenou chůzí kvačíme tam, kde jsme ráno začali. Je k polednímu a tak dáváme malou svačinku. Není kam spěchat. Ptakoši v neustávajících vlnách a náletech plundrují drobné rybky vydané jim napospas v mělké bahnité vodě. Ta sem vtéká z už sloveného Hlohoveckého rybníka. Na jeho oschlých bahnech odhadujeme kolem 600 "velkých" racků, kteří ale létají sem a tam.

Objevují se další ornitologové, které sem zavál příslib zajímavých pozorování, někteří zblízka jiní zdaleka. Pro nás je důležité, že jsme zmapovali, jak se ta místní cháska prostorově pohybuje. Totiž, že ti nažraní, pokud zrovna nepřetahuje orel nebo je nevyděsí i absolutně neškodný opeřenec typu kormorán nebo volavka, odsedají ve velkých počtech vpravo na suchou a nízkou trávou zarostlou pláž. A tam se taky i s invalidní silnou optikou přesouváme.

Ze začátku to vypadalo všelijakm jen ne nadějně - nakonec po třech hodinách namáhání očí, po několika drobných korekcích a kombinování viděného s vyfoceným máme super výsledek. Odečetli jsme sedm (7) barevně značených racků bělohlavých (řekněme) a dokonce pět (5) ocajchnovaných racků chechtavých. Dva velcí bílí s "U" ve znaku jsou naši ptáci - u zbývajících jsme zvědaví odkud k nám přilétli. To samé platí pro chechtáče, dva bílí budou asi na tuty ze smeťáku u Jakuševace, ale na ostatní červenáky máme těšánek.

Skvělý pozorovatel a dnes i štábní písař Aleš hlásí, že je čas návratu. Má doma rodinnou návštěvu a ještě je třeba cosi málo posbírat do kvasu. No další asi hosinu jsme na odchodu a odjezdu. Loučíme se, panáčci na mně zkouší, značně amatérsky, sehrát scénu se zmizením kompletně vybaveného fotobatohu. Ten jsem nechal na schůdcích rybářské maringotky, když jsem fotil roháče kmitající jak remorkéry v extra řídkém bahýnku pod výpustí. Věděl jsem, že jde o žert, ale když jsem si uvědomil, že Petra ráno taky odvezlo cizí auto a on se pořád ještě nevrátil. Byl jsem trošku nalomený.

Nakonec se batoh "objevil" v Pavlově kufru, loučíme se s pocitem dobře proflákené soboty. Cestou se domluvíme, že všechny záznamy dnes na www.birds.cz nacpe Aleš a já se pro změnu postarám o tu úrodu odečtených kroužků. Každopádně se do Lednice, jak jen to bude možné určitě zase podíváme.

Fotografie k článku